Jsem ateista a nestydím ze to, aneb i bez Boha se dá žít milé děti

Dnes dopoledne jsem se na ČT1 na chvíli zastavil u pořadu Zprávičky. V pořadu účinkují děti školního věku a vyjadřují se k dospělým tématům. Dnes řešili jestli není na našich silnicích moc kamionů a co s tím. Na konci pořadu potom štáb navštívil jakousi křesťanskou školu a debatovalo se na téma Bůh.

První otázka zněla jak si představujete Boha. Obtížná otázka i pro dospělé, čemuž odpovídaly i odpovědi. Jako dědečka s holí, neb Bůh je náš pastýř...jako všechno kolem nás....jako někoho, kdo není vidět, ale je vždy s námi.... Další otázka už byla mnohem zajímavější - Jaký by byl váš život bez Boha? A především jedna odpověď. Asi tak 10 letý klučina prohlásil:"....myslel bych si, že život je na nic." Další otázka dětského moderátora - Jak jako na nic? "....no neměl bych oporu Boha", odvětil klučina.

Nemám proti víře zhola nic, je každého věc čemu věří, nebo nevěří, ale jestli se dětem podsouvá názor, že život nevěřících stojí za nic, tak mě to docela děsí. Zavání to trochu sektářstvím. Nevím jestli tohle moudro chlapec pochytil doma, nebo je k tomu vedou ve škole, ale doufám, že to první. A doufám, že škola tenhle pokroucený pohled na nevěřící napraví.

Milé děti, kromě vaší víry v Boha, existuje ještě víra v Sebe. A věřte, že i s touto vírou život stojí za to. I bez Boha.