Vánoční vzkaz všem, kdo šíří lži a pomluvy o Václavu Havlovi

V minulých dnech jsem si udělal malý soukromý průzkum na téma, jak občané různých zemí reagují na své minulé, či současné presidenty. Když pominu, místy úsměvnou, averzi vůči současnému presidentovi Obamovi, nenašel jsem nic podobného tomu, jak se chová česká veřejnost k Václavu Havlovi.

Včera tomu bylo rok, co Václav Havel zemřel. Už několik dní před tímto dnem, bylo cítit v kruzích jemu nepřátelských jisté napětí a hlavně přípravné manévry v frontálnímu útoku.

Ten nikdy nepřináší nic nového. Kromě osobních urážek, které tu nebudu ventilovat, protože toho nejsou hodny, se opakují stále stejná klišé a stále stejné hlouposti. Jakoby opravdu i po smrti, tento státník a člověk, některým lidem ležel silně v útrobách a stále nemohli strávit jeho nadčasovost.

Samozřejmě se opakují různé historky ale možná nejčastěji se jedná o tu, která hovoří o Havlovi, jako o autorovi výrazu " humanitární bombardování".  S tímto bludem přišel poprvé kdysi Richard Falbr. Pro toho kdo už neví kdo to byl, tak byl to pán, který si říkal dělnický táta. A byl to šéf odborového svazu. Ten, snad díky neznalosti, anebo možná i škodolibě, překroutil Havlův rozhovor pro Le Monde z roku 1999.

A co tehdy Václav Havel řekl?

Dans l'intervention de l'OTAN au Kosovo, je pense qu'il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intéret matériel. Leur caractere est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l'homme auxquels est accordée une priorité qui passe meme avant la souveraineté des Etats. Voila ce qui rend légitime d'attaquer la Fédération yougoslave, meme sans le mandat des Nations unies.

 A jo, vy neumíte všichni Francouzsky... No tak zde máte překlad:

Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů...

Když si tento odstavec přečtete, pochopíte ten rozdíl. Václav Havel nikdy nehovořil o samotném    bombardování, jakožto o aktu humanity ale o akci, jejiž cíl za humanitární on sám považoval.

Nicméně, tento odstavec sám je vytržen z celého rozhovoru, jehož podrobný obsah lze najít v knihovně Václava Havla.

To byla ovšem jen jedna z nepřeberného množství dezinformací, které o osobě pana Václava Havla kolují. Je mu přičítán alkoholismus, bezpáteřnost, tu byl agentem KGB, jindy zase Stb a samozřejmě podle mnohých pracoval i pro Mossad. No to už jaksi patří k věci.

Jaký vlastně ale Havel byl?

Především to byl člověk, který měl jakýsi pohled na svět. Měl ideály a měl své zásady, kterými se celý život řídil. Když byl postaven do pozice " národního vůdce", nebyl ochoten z těchto zásad nic slevit, což byla v určitých okamžicích chyba. Václav Havel nebyl politik. Nikdy se jím ani v budoucnu nestal. Byl to člověk, který se řídil tím, co mu říkal jeho rozum a jeho srdce. To ale v politice moc nefunguje a proto se dopouštěl omylů. Věřil že poradci, které si vzal k ruce jej od omylů uchrání, jenže ani oni neměli politické zkušenosti. Takže to podle toho občas vypadalo. Přesto je třeba jasně a nahlas říct jednu důležitou věc.

Je jen zásluhou Václava Havla, že se republika nestála obdobou Balkánu a že události nenabraly krvavý směr. To je ostatně rovněž jedna z věcí, které jsou mu vyčítány. Jsou lidé, kteří volali a volají po jakýchci hromadných soudech a zůčtování s komunisty. To že nedošlo k násilnostem, byla neoddiskutovatelná Havlova zásluha.

Po roce 1989 republika začala jakoby od začátku. Od nuly, kdy bylo nutno eliminovat moc komunistů a najít lidi, kteří zemi vyvedou správným směrem. Cokoliv dnes můžeme oprávněně Havlovi vyčítat jsou jen maličkosti proti tomu, že to byl on, kdo světu ukázal, že nějaká Czech republic vůbec existuje.

Byl to člověk takový, jaký člověk má být, se všemi svými chybami, které jej ovšem ještě více polidštovaly. Nebyla to vosková figurína, jako jeho nástupce, který se staví nad všechno a všechny ostatní. Nebyl to patent na moudro a na rozum. Byl to člověk. Proto si myslím, že ani aktivity jeho příznivců, by mu nebyly moc příjemné. Nebyl Bohem. Mozná byl bohém ale to mu přičítám k dobru. Proto si myslím, že by neviděl rád kdyby se z data jeho narození, úmrtí či snad obřízky stalo jakési datum národního smutnění.

A to už se dostávám k názvu mého článku :

Vy všichni kdo věnujete svou energii dehonestaci Václava Havla, kdo plivete jedovatou slinou na jeho hrob, kdo jucháte radostí nad jeho smrtí, uvědomte si, že ve své hnilobě si hnijete sami a osamoceni. Věřím totiž, že jste v drtivé menšině a že i budoucnost ukáže, jak významnou roli člověk, státník, president Václav Havel hrál nejen ve své zemi, ale v celé Evropě a i za jejími hranicemi. Mohu vám, plným nenávisti jen popřát slovy Jana Wericha, která použil v krásném animovaném filmu " Stvoření světa",

....Perte se a žerte se..... ale můžete se snažit sebevíce, pozitivní význam Václava Havla se vám zamaskovat nepovede...

No a nám a vám, kteří na něj budeme pamatovat s úctou přeju, abychom na něj vzpoměli tak, jak by toho zasloužil, to znamená s mírou a decentností.