Orlík, Landa, Žito 44

Už několik dní nevycházím z údivu, co se strhlo, kolem jednoho bývalého zpěváka, po jeho naprosto nevinném projevu na českém slavíkovi. Ano tento projev obsahoval jistá slova, která nenajdete v učebnicích pro žáky základních škol, nicméně mediální hystérie, která následovala, svědčí o určitém paranoidním chování části společnosti. Korunu tomu všemu v pátek nasadil bloger na tomto portálu, který napsal článek plný lží a pomluv, článek, kterým si vyřizuje své osobní účty.

Daniela Landu jsem zaregistroval ještě v dobách Orlíku. To jsem jednou, během své první porevoluční návštěvy seděl ve včelíně, což je hospoda v Ostravě a vedle u stolu seděla partička divných bezvlasých bytostí, která si z jezevčíka, což byl kazetový magnetofon, pouštěla zajímavou muziku. Poznal jsem mezi nima svého souseda tak jsem se zeptal, co že to poslouchají a on odvětil že Orlík. Řekl jsem že se mi to líbí a tím to pro mne skončilo. Druhý den někdo zazvonil a za dveřmi stál soused a podával mi kazetu ať prý si to poslechnu.

O hnutí skinhead jsem už svoje informace měl a nepřirostlo mi nějak k srsti. Dokonce jsem absolvoval v Německu několik dost nepříjemných konfliktů s těmato existencema, nicméně Orlík, přestože na první pohled a poslech s tímto hnutím korespondovali, byli jiní. Jak jsem zjistil při poslechu kazety a později i z dalších informací, hudba se neomezovala jen na přimitivní kytarové riffy, doplněné zběsilým bušením do bicích, to vše zespodu podmalováno basou. Ve skladbách hrála velkou roli i melodická sekce, která s rytmikou dávala jednotlivým skladbám dost zajímavou fazonu. To vše bylo doplněno texty, které byly sice ve stylu naivních rýmovaček, nicméně měly silnou vypovídající hodnotu. Nejednalo se jen o prázdné výkřiky ale bylo vidět , že autor chce hlavně něco sdělit.

Samozřejmě, došlo i na texty, které se dnes mnoha lidem zdají rasistické či xenofobní, jenže já se teď s dotazem obrátím na pamětníky.. Vzpomeňte si, co jste viděli, když jste v Ostravě přišli na Masarykovo náměstí. Skořápkaře, kteří byli všude a otravovali a pokud neuspěli, dokázali být velice agresivní. A to nebyla jen Ostrava. Stejná situace vládla v celém Československu. A Praha? Vzpomeňte si na centrum města, jak to tam vypadalo. Drogoví dealeří, prostitutky, otravné žebrající rodiny. Všechno to řídily organizované gangy a tyto gangy nebyly české. Navíc se začlo otevřeně začalo hovořit o podpoře komunistického režimu teroristickým uskupením a vycházely na povrch informace o výcvikových táborech na území Československa. V jedné písni se Orlík ptá : Tak proč nám sem zabíjáky posílaj....a nedávno někdo zaměnil slovo zabíjaky za cikány. A tato záměna se objevila i u jindy objektivně píšícího kolegy blogera.

Ano texty Orlíku byly drsné možná kontroverzní, k čemuž přispěl i známý festival v Bzenci, kde se to prostě vymklo z rukou. Celkově však skupinu Orlík jako nacistickou ani rasistickou hodnotit nelze. Daniel Landa si asi uvědomil, že tahle cesta nevede k tomu, co on sám chtěl dělat. A proto kapelu v roce 91 rozpustil, a později se jasně distancoval i od hnutí skinheads, což mu vyneslo napadání a obviňování ze zrady.

To o co se Landa snažil v Orlíku a na jeho deskách to je možno jasně slyšet, naplno rozvinul v solové kariéře. Je to jeho snaha probudit v lidech pomalu skomírající pocit sounáležitosti se svou zemí a hrdostí na svou vlast. Po revoluci k tomu byla příhodná doba. Vždyť komunisti pořád vykřikovali o pevném spojenectví národů pod vedením SSSR a Landa říkal: " Ne, jsme Češi tak na to buďme hrdi a važmě si toho" Jenže i tato prohlášení vadila. A vadí dodnes. Jakoby bylo na škodu přihlásit se k historickým odkazům předku, k historii území, na kterém se Česká republika nachází. Jakoby být Čechem, bylo něco, o čem se nesmí mluvit, co je snad xenofobní. Něco podobného zažilo před léty Švédsko. Tam docházelo k odmítání historického odkazů Vikingů a uctívání Boha Odina bylo skoro postaveno mimo zákon, jako xenofobní. Jak to ve Skandinávií dnes vypadá, to asi hodně z vás ví.

Velice důležitým aspektem Landových textů je minulost, historie a samozřejmě i válka, která krvavě ve 20. století Evropu zasáhla. Zpívá o ni často a zpívá o ní tak, že při poslechu člověku opravdu běhá mráz po zádech. Skoro se nechce věřit, že on sám to, o čem zpívá neprožil. Není to ale jen prázdné se vyžívání v popiśování válečných hrůz. Z každé písničky je cítít zoufalství nad zbytečnou smrtí, nadšení nad hrdinstvím a vztek nad zbabělostí a poraženectvím.

Ano poraženectví, to je věc, která český národ v historii mnohokrát dostala na kolena. Dokonce mu dala punc jakési zbabělosti a neschopnosti stát na vlastních nohách.  To je téma, které Landu zajímá a které se táhne celou jeho tvorbou. Oslava vlastního národa. Touha vyburcovat ho k akcím, vedoucím s lepší budoucnosti.

Přestože hudební tvorba Daniela Landy dosahuje nemalých úspěchů, jeho muzikály jsou hodnoceny příznivě nejen diváky ale i kritikou, je stále terčem útoků těch, kteří nemají dostatečnou kapacitu aby pochopili co chce říct, o to větší, snahu vyvíjejí aby jej odsoudili a pomluvili. Jsou to především nekonečně opakované výmysly o nacistickém a rasistickém charakteru Orlíku, jeho manželství s Němkou je pro mnohé důkazem jeho nacistického smýšlení a pochopitelně Runy, to je důkaz nad důkazy. Vymýšlejí se doslova šílené konstrukce a smyšlenky. Mercurius jakožto poukaz na 88 to znamená oslava Hitlera. Hloupé tak, že je složité uvěřit, že takovou pitomost může kdokolv vzít vážně. Nejnověji Hagal runa.

To vše jsou akce, které se znovu rozběhly poté, co na českém slavíku Daniel Landa oficiálně ukončil Daniela Landu a povolal na svět kouzelníka Žito 44. Jak jsem napsal v úvodu. V onom projevu Landa neřekl nic, co by si celá společnost nemyslela. Nebyl důvod to neříci a ti kdo jej dnes za tento projev kritizují sami používají mnohdy o hodně ostřejší výrazy.

Někdo má z Landovy popularity velký strach a je zajímavé sledovat, jak všechny komentáře znějí unisono. Ta nenávist zašla dokonce tak daleko, že Blesk znovu zveřejnil fotografii Landy a Bílé, jak hajlují. Znovu, přestože stejná fotografie se v bulváru objevila už někdy v roce 2009. Včera tedy znovu a i když Blesk uvádí, jakoby k této fotografii přišel v těchto dnech, doplňuje snímek komentářem právě z roku 2009, kdy se k této fotce jak Bílá tak Landa vyjádřili. A v informacích o nedělní akci Žita 44 Blesk uvádí, že dorazilo "pouze" 200 lidí na Vyšehrad. Je to enormní snaha nedopustit, aby se z tohoto kejklení stalo cosi většího, co by ve veřejnosti slavilo markantnější úspěch.

Kouzelník Žito 44 je tedy na světě a je tedy na místě zeptat se, co je jeho cílem. Jsem přesvědčen že každý, kdo Daniela Landu v jeho kariéře sledoval to ví. Těm kdo čerpají pouze z medií a z bulváru říkám. Žito 44 má jedinou snahu , jediný cíl. Otevřte oči. Podívejte se kolem sebe. Vezměte svoje životy do svých rukou a hlavně, žijte.

Žito 44 vám k tomu žívotu bude cinkat rolničkama, protože přece sami dobře víte, že rolničky byly vždy symbolem smíchu a radosti, kterou ten cinkot přinášel. A o to tady jde. A to co vám novináři napíšou neberte vážně. Berte to tak, že Žito 44 je veselý klaun a novináři jsou smutní klauni.

Přestože jsem fanoušek Landovy muziky, snažil jsem se napsat svůj názor na něj co nejobjektivněji. Nemusíte se mnou souhlasit. Ale pokuste se vniknout hlouběji do jeho činnosti, do jeho textů. Možná pak vaše kritika nebude tak jednoznačná. A pro autora onoho dehonestujícího , pátečního článku jsem dnes vložil speciální výběr těch nejnacističtějších a nejrasističtějších jeho písní. Uznejte sami, že se to tam extrémismem jen hemží. CINK.