Doživotní žalář pro Klause !?

To co zprvu vypadalo, jako dětská trucakce několika nepolíbených, či spíše řečeno neúspěšných, začíná nabírat hrozivých rozměrů a já každý den usednám ke zpravodajským portálum s temnou vizí dalších porcí " jobovek". Ano mám na mysli akci "Vlastizrada", kterou rozpoutala hrstka senátorů, za pravděpodobné supervize a poradenství jistého počtářského génia.

Rozhodně nejsem příznivcem Václava Klause a jeho působení na Hradě považuju za obrovský průšvih. Dokonce bych srovnal toto období s názvem jedné knihy, kterou kdysi napsal Vladimír Škutina.

Bylo by složité, né li zcela nemožné, najít při hodnocení presidentského období Václava Klause cokoliv pozitivního. Jeho letošní amnestie tomu nasadila korunu. Ovšem takový povyk, který se spustil v posledních týdnech je opravdu na pováženou. Výzvy k žalobě a dokonce k žalobě za vlastizradu jsou z kategorie těch, kdy musíme si položit otázku, zda jejích autoři jsou politicky a právně nevzdělaní anebo trpí jakousi mentální nedostatečností. Já se ale obávám, že ani jedna z těchto variant není tou správnou a celá věc má daleko složitější pozadí.

Není náhodou, že mezi senátory, volajícími po žalobě na dosluhujícího presidenta, jsou dva neúspěšní kandidáti v přímé volbě presidenta budoucího. Jiří Dienstbier a Tomio Okamura. Zatímco prvně jmenovaný se vynořil v z lůna rodné strany a jeho politická kariéra stoupala a stoupá pomalinku vzhůru, pan Okamura se přiřítil jako Shinkansen a najednou ho bylo všude plno. Na rozdíl od pana Dienstbiera, Okamura nese svůj volební neúspěch velice těžce a všichni víme o jeho stížnostech a nářcích. Co teď tyto dva spojuje? A co je spojuje s jejích trojčetem, Škromachem? Je to především snaha se zviditelnit. Ukázat veřejnosti že jsou tady a že jsou aktivní. Vlastně hyperaktivní. Jenže toto samo o sobě se mi zdá dost málo a tak mám pocit že za celou akcí je něco mnohem závažnějšího a taky mnohem nebezpečnějčího.

Obvinění, eventuálně obžaloba presidenta z vlastizrady je závažný krok. Založit toto obvinění na jakési amnestii, to už je precedens. Všichni totiž víme, a ti kdo to neví, mohou si prostudovat Ústavu, že president má k vyhlášení amnestie všechny pravomoci a i kdyby byla jakákoliv, tak je to jeho ústavní, nezpochybnitelné právo. Je tedy z podstaty a logiky věci jasné, že žádný soud, ani ten ústavní, se takovou žalobou nemůže zabývat. Jenže, jak jsem napsal, jedná se o precedens, kdy víme, že ústavní soudci nejsou předem naprogramovaní roboti ale lidé. Vídíme, že tlak na žalobu je enormně vysoký. Kupodivu, protože v jiných oblastech, kdy by takovéhoto nasazení bylo třeba, je tomu spíše naopak. Z tohoto důvodu celou věc vnímám tak, že se jedná o velice dobře připravený a zorganizovaný pokus o zjištění, jaká je síla ústavního práva v České republice. A kdyby někdo nevěděl o čem píšu a k čemu směřuju, pak to napíšu naprosto otevřeně...

To vše, co se rozpoutalo v " kauze amnestie " má všechny atributy pokudu o ústavní puč. Jestliže totiž, tato skupinka dosáhne jakéhokoliv sluchu, jestliže se totiž jakýkoliv soud bude, byť jen zabývat touto žalobou, bude to znamenat, že ochrana zákonů není dostatečná a že příště, mohou přijít stejné, nebo i jiné skupinky politiků a lobbistů s jinými, daleho hrozivějšími požadavky.

Já jsem přesvědčen, že Václav Klaus se nedopustil vlastizrady ale nabývám dojem, že na hranici, či možná už za hranicí zločinu vlastizrady se pohybují ti senátoři, kteří onen dokument podepsali.

Václav Klaus byl ostudou České republiky. Zájmem občanů a politiků, zájmem všech by měla být co nejrychlejší náprava jeho chyb. Ovšem to, po čem volají někteří senátoři, to posune zemi do velkého rizika politické a právní nestability.