Očima Boleslaváka: Proč jsme fotbalový Hulvátov?

Na fotbal do Mladé Boleslavi chodím už patnáct let a utkání, která jsem za tu dobu vynechal, bych nejspíše spočítal na prstech jedné ruky. Nikdy jsem si o fanoušcích našeho klubu nedělal žádné velké iluze, a když jsem viděl jejich chování po skončení zápasu proti Plzni, nijak mě to nepřekvapilo. 

Mladá Boleslav je velmi specifické město, protože naprostá většina tamních obyvatel je zaměstnána v automobilce Škoda, nebo v externích firmách se „Škodovkou“ spolupracujících. Na konci roku 2012 se Boleslav dokonce mohla pyšnit nejnižší nezaměstnaností v České republice a jediným městem, které ji v tomto ohledu mohlo konkurovat, byla Praha. Život ve městě se Škodovkou roste i padá, a proto zde můžete narazit i na velmi neobvyklé úkazy. Když například „škodováci berou“, město stojí v kolonách a u pokladen stojíte v dlouhých frontách. V opačném případě, ve dnech před výplatou, automobilů ve městě ubývá a obchodní centra jsou na první pohled téměř prázdná.

Lidé zde žijí třísměnný život, takže město je nejrušnější přesně v 6, 14 a ve 22 hodin. V nadsázce se dá říci, že nemluvíme o lidech, ale o robotech, kteří X let dělají tu stejnou manuální činnost na lince. Plat nemají úplně špatný a tak na nich nějak není vidět žádná motivace se někam posunout. Co však vidět je, je neustálá naštvanost. Na vše. V dělnické Boleslavi je prostě celkově špatná atmosféra. A vzhledem k jejich povolání a celkovému třísměnnému stereotypu se jim vlastně ani nedivím.

Nálada se přenáší i na fotbalový stadion, kde většina fanoušků hledá rozptýlení od svého stereotypu a komplexů z nesplněných snů o milionových platech. Lidé si tam chodí zanadávat, ulevit si od svého vzteku, což je zvláště na našem malém stadionu, kde jsou tribuny přímo u hřiště, pořádně slyšet. Neschytávají to však jen hráči soupeře, nýbrž i hráči Bolky, kterým fanoušci závidí jejich platy, což jim za nepříznivého stavu svými ubohými nadávkami dávají pořádně najevo. Klubu schází větší počet „opravdových“ fanoušků, kteří vědí, že nepřišli na neporazitelnou Barcelonu, ale na bojovnou Boleslav, která také dělá, co může. Když se nedaří, stadion je téměř prázdný. Každý si to může potvrdit už jen při pohledu na náš kotel. Dříve, v dobách kdy Boleslav hrála Evropskou ligu, byl napěchovaný k prasknutí a teď? Fanouškům soupeře jsme pro smích.

Často přemýšlím, jak by těmto pseudofanouškům bylo, kdyby na ně Mistr celou směnu řval a sprostě je urážel. Bavilo by je to? Dokázali by podávat maximální výkon? Chtěli by v takové práci vůbec být? Inu staré tvrzení, že fotbal je jedinou možností, kdy lůza může nadávat milionářům, platí v Boleslavi dvojnásob.