Vztyčení triumfalismu pomsty

Tak se to konečně podařilo. Klanu příznivců národního flagelantsví a šíření pocitu kolektivní viny se po několikerých mocenskopolitických tahanicích a hádkách na radnicích povedlo prohlasovat zábor 

části historicky památného náměstí, aby se zde svým výtvorem vyexhiboval, veřejnosti dříve takřka neznámý, restaurátor sakrálních památek, absolvent akademie výtvarných umění ( nar. 1965), kterého před lety takzvaně „zaúkolovala“ společnost pro obnovu sloupu.

Většině mimopražských obyvatel kotliny je to asi šumák. Nejedná se o jejich vesnici, jejich městečko, jejich náměstí a jejich okolí. Mají tisíce jiných, skutečně existenčních starostí a  mnohdy jsou pamětníky mnohem palčivějších excesů, jako například rozkradení a zrušení místních fabrik a podniků, ve kterých kdysi nalézali práci. 

Zbývající zájmové klany, vedoucí před instalací a s jistou pravděpodobností i po instalaci spory o oprávněnosti a smyslu celé akce, dávají mediální průchod svým argumentům, ať odborným, nebo laicky pocitovým. Jisté je, že nakonec, navzdory všem protivenstvím, převážily intriky a dočasný vliv příznivců, organizátorů a osnovatelů vztyčení. Těsné přechodné vítězství odráží momentální stav mocenskopolitické situace na odpovědných radnicích, kde se však, jak známo, mnohdy rozhoduje váhou jednoho hlasu, přízeň voličů je vrtkavá a názory se mění.  Proto se také strhla aféra Opencard a své pokračování nalezla v obdobném paskvilu zvaném Lítačka.  Ve všech takových a podobných případech se prakticky vždy jedná o soupeření a řežbu určitých, zcela konkrétních zájmových klanů, které kalkulují svůj materiální, finanční nebo mocenský profit.

Jestliže pomineme zásadně odmítavé stanovisko 26 erudovaných odborníků a s respektem přijmeme protinázor, že zase jiných 26 podobných odborníků může mít názor opačný, máme zde, jak to často známe ze soudní praxe, stejnou váhu protikladných odborně znaleckých posudků. Přesto musí padnout rozhodnutí, tentokrát ne soud, ale odpovědné zastupitelstvo vynese verdikt. Nedělejme si žádné iluze zda členové hlasovací mašinerie jsou k tomu dostatečně kvalifikovaní. Stejně jako v mnohých jiných případech je výsledek hlasování jednoznačně výsledkem zákulisních čachrů a lobbistických vlivů. V případě vztyčení sloupu bylo, jak známo, rozhodnutí dlouho zamítavé, nebo na vahách.  

Ve vztyčení sloupu tedy nehledejme žádná nějaká objektivně historická odůvodnění, nějakou společensky převažující nutnost.  Stejně jako problematické církevní restituce, je sloup výsledkem dočasné vlivové a hlasité převahy sil, které touží demonstrativně exhibovat vítězství katolické víry a ideologie se stejnou zarputilostí, s jakou byl sloup před sto lety poražen. Vztyčení sloupu není aktem usmíření, není aktem tolerance a není ani věrohodnou kopií (s veškerou úctou k odvedené sochařské práci).  Je aktem provokativního exhibicionismu a symbol pomsty všem ideologickým a názorovým odpůrcům.

A pokud se snad momentální triumfalisté domnívají, že jejich převaha potrvá  na věčné časy,  mohou se dočkat překvapení už v příštím volebním období a v dalším čase, kdy jiná vlivová skupina prosadí hlasování o odstranění neblahého reliktu.