Osm dní, které utvořily Řím - Augustus

Dokumentární historický seriál Velká Británie, 2017, 8x45 min. Prúvodce pořadem Bettany Hughesová se zaměří na osm dní, které utvořily, prověřily a definovaly dějinný vývoj Římského impéria. 

Dokumentární historický seriál Velká Británie, 2017, 8x45 min. Na Česko-Slovenské filmové databázi  hodnocen indexem 63%. Prúvodce pořadem Bettany Hughesová  se zaměří na osm dní, které utvořily, prověřily a definovaly dějinný vývoj Římského impéria. 

Mezi několika sporadickými komentáři k uvedenému seriálu vyniká zejména jeden, jehož úvod si dovoluji uvést - cit.: Začnu tou odpornou ženskou a jejím idiotským projevem. To je něco neskutečného. Ona ten Řím ve skutečnosti nenávidí a prská na vás z monitorů totální nesmysly, okořeněné ještě manipulacemi a soudobou korektností.- konec citace.   

Bez ohledu na uvedený názor stojí za pozornost čtvrtý díl označený názvem První římský císař (Rome's First Emperor).  Pojednává o vzestupu k moci prvního římského císaře. Narodil se v roce  63 př. n. l. v Římě jako Gaius Julius Caesar Octavianus (česky Oktavián) a zemřel v roce 14 n.l. ve věku 77 let.  Byl prvním císařem římské říše a zakladatelem julsko-klaudijské dynastie, který vládl od roku 27 př. n. l. až do své smrti v roce 14. Jeho celý titul jako římský císař zněl latinsky: Imperator Caesar divi filius Augustus.  Podrobný historický přehled je k dispozici na  https://cs.wikipedia.org/wiki/Augustus.   

Stručný přehled vzestupu Oktaviána k moci lze popsat zhruba následovně. Oktaviána adoptoval jeho  prastrýc Gaius Julius Caesar. Ten byl zavražděn v roce  44 př. n. l. Tou dobou bylo Oktaviánovi 19 let. Veškerý majetek, který Caesar odkázal Oktaviánovi měl v držení  Markus Antonius.  Oktavián požádal známého řečníka Cicera aby v senátu hovořil v jeho prospěch. Ten přednesl v senátu 14 řečí proti Antoniovi, kde ho  ostře napadal. Po těchto projevech senát vyhlásil Antoniovi válku, jejíž vedení svěřil Octavianovi. Ten ale, když dosáhl svých cílů (vrácení děditství, členství v senátu) změnil stranu.   S pojil se s Antoniem a podle vzoru Caesara, Pompeia a Crassa vytvořili Octavianus, Marcus Antonius a Lepidus v 43 př. n. l.  druhý triumvirát. Vláda tří mužů k nastolení pořádku ve státě  spočívala na vojenské moci triumvirů, neboť pod jejich velením se nacházelo daleko nejvíc římských legií. Na rozdíl od prvního triumvirátu byl tento oficiálně vyhlášen a částečně paralyzoval moc senátu skrz moc konzulů.

K tomu byl dále zveřejněn seznam proskribovaných osob – 300 senátorů a 2000 jezdců, které směl kdokoliv beztrestně zavraždit.  Odměnou za zavraždění proskribované osoby byla část jeho majetku. Většina majetku však byla zabavena triumviry. Cicero se pokusil o útěk z Říma, avšak byl dostižen a zabit. Mrtvolu vláčeli po římských ulicích, jeho hlava a pravá ruka byly vystaveny na Foru. Hlavním motivem proskripcí byla snaha triumvirů opatřit si peníze k zaplacení vojska v nadcházejícím konfliktu s Caesarovými vrahy. Prořídlý sbor triumvirové následně doplnili svými loajálními stoupenci.

V roce 42 př.n.l. prohlásil senát Caesara za boha (Divus Iulius) a triumvirové se v roli mstitelů Caesarovy vraždy vypravili stíhat jeho vrahy. Porážka republikánů ve dvou bitvách u Filipp v Makedonii v říjnu 42 př. n. l. se pokládá za okamžik definitivního zániku římské republiky. Vítězství v obou střetnutích bylo dosaženo především zásluhou Antoniových vojáků, což vedlo k posílení jeho role v triumvirátu. Antonius později využil této skutečnosti k znevažování Octaviana.  Triumvirové si po vítězství rozdělili vládu nad římským impériem: Marcus Antonius se odebral do Egypta, kde se spojil s královnou Kleopatrou, bývalou milenkou Julia Caesara; Lepidovi byla svěřena severní Afrika – tehdejší obilnice Říma, kdežto Octavianus obdržel provincie Galii, Hispánii a Itálii.

Od této chvíle se však boj o moc rozhořel mezi původními spojenci. V roce 36 př. n. l. se Lepidus pokusil zmocnit Octavianových vítězných legií, čímž mu dal záminku, kterou Octavianus potřeboval. Lepidus byl obviněn ze snahy o státní převrat a byl vyloučen z triumvirátu.  V roce 32 př. n. l.  dokázal Oktavián obratně využít Antoniova zalíbení v egyptské panovnici tvrzením, že ztratil své římské občanství, neboť zavrhl zákonnou římskou manželku kvůli egyptské milence.  Nezalekl se ani svatokrádeže, když dal zveřejnit Antoniovu závěť uloženou v chrámu panen Vestálek. V té byly za jeho dědice určeny Kleopatřiny děti. Senát oficiálně odebral Antoniovi jeho konsulskou moc a vyhlásil válku Kleopatře. Octavianovi se podařilo navodit dojem, že Řím vede válku proti zahraničnímu nepříteli, třebaže ve skutečnosti se jednalo o vnitropolitický zápas mezi ním a Marcem Antoniem. Tak byla v roce 31 př.nl. svedena slavná bitva u mysu Actia, v níž Antoniovo loďstvo podlehlo Octavianově flotile. Marcus Antonius ukončil život, když nalehl na svůj meč a Kleopatra se nechala uštknout hadem.  Caesarion, syn Julia Caesara a Kleopatry, byl bez milosti zavražděn. Egypt byl jako provincie připojen k římské říši a desetiletí trvající občanské války skončily.

Po svém vítězství Octavián formálně obnovil republiku (restitutio rei publicae) tím, že vládu formálně přenechal římskému senátu. Ve skutečnosti si však podržel veškerou moc ve státě. Na rozdíl od Caesara nezastával diktaturu, ale domohl se řady různých doživotních pravomocí a titulů, čímž de facto proměnil starořímskou republikovou formu vlády v monarchii v podobě principátu. 

Další čtyřicetileté období Oktaviánovy (Augustovy) císařské vlády představovalo počátek nové epochy římských dějin. Začalo dlouhé období míru a prosperity, známé jako Pax Romana („římský mír“). Augustus posunul hranice římského státu a dále je zabezpečil vytvořením mnoha klientských království a jiných státních útvarů a diplomatickým sjednáním míru s Parthskou říší. Reformoval římský systém daní, dal rozšířit síť silnic, přestavět řadu měst, založil stálou armádu a pretoriánskou gardu. Jeho výjimečné a znamenité činy z druhé poloviny jeho života tak daly zapomenout na jím spáchané krutosti a bezpráví z doby jeho mládí. Po své smrti byl Augustus prohlášen senátem za boha, jenž byl uctíván Římany, a měsíc doposud zvaný Sextilis byl na jeho počest oficiálně přejmenován na Augustus.