Třicet let svobody, třicet let od stažení okupantů do SSSR
jako okupant. Sovětské politické vedení uznalo vstup vojsk do ČSSR jako chybný a neopodstatněný krok a mnozí vojáci to nemohli pochopit,“ generál Eduard Vorobjov, velitel Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR.
Dnes je výročí třiceti let ode dne, kdy z naší země po dvaceti tří leté okupaci odešel poslední sovětský voják a poslední sovětský transport. Je to výročí, které je v kontextu naší moderní historie snad úplně nejdůležitější, protože jsme se opět stali pány svého osudu.
Neboť i když se komunistické tyranie na konci roku 1989 ve střední Evropě rozplývaly jedna za druhou a z kdysi mocné říše sovětského komunismu tvořené jak ze samotného SSSR tak i kremelských gubernií spravovaných pomocí loutkových vlád nezbylo díky perestrojce politicky vůbec nic, stále jsme byli zemí okupovanou a prošpikovanou sovětskými zbraněmi až k prasknutí.
Tedy naše suverenita byla omezená úplně stejně, jako kdyby po květnu 1945 na našem území nadále zůstalo po zuby ozbrojené vojenské uskupení maršála Schörnera, protože z Kremlu mohl kdykoliv přijít rozkaz k tomu, aby se u nás a v jiných zemích střední Evropy, které měly tu smůlu, že se na jejich území v roce 1945 zastavily housenkové pásy tanku T-34 stalo totéž, co v Číně na Náměstí Nebeského klidu a celá naše sotva nabytá svoboda mohla být rozježděna a rozstřílena na věčné časy a nikdy jinak.
A tak nastala tvrdá jednání se sovětskou stranou o stažení sovětských vojsk, přičemž Moskva nechtěla o podobném kroku ani slyšet natož jednat. Neboť jediné o čem byla Moskva ochotna jednat byl nový právní rámec k dalšímu pobytu jejich vojsk, kterým nepochybně usilovali o legalizaci pobytu v nových podmínkách.
Ale ani NATO se příliš nemělo k nějaké větší podpoře stažení sovětských vojsk z naší země a spíše se klonilo k tomu, abychom se drželi jakési zdrženlivosti, neboť změny, které přišly, jako blesk z čistého nebe byly natolik dramatické a revoluční, že na něj neměla recept ani jedna ani druhá strana.
A tak bylo tedy již jen na nás, jak s tímto mocenským nebo spíše velmocenským vakuem naložit.
Moskva se ale k návrhům z naší strany na zahájení jednání o stažení sovětských okupačních jednotek stavěla velmi odtažitě a zaujala pozici mého kocourka, který když mu říkám Merlinku, že mě pustíš sednout na křeslo tak najednou úplně ohluchne.
A nejen to, Moskva byla jak hluchá a tak i němá a teprve po bombardování Kremlu urgencemi se žádostí o navázání kontaktu opět nabyla řeč i sluch a 26. února 1990 tak konečně ministři zahraničí Jiří Dienstbier a Eduard Ševardnadze podepsali v Moskvě mezivládní dohodu o odchodu sovětských vojsk z území ČSSR. Za poslední datum odchodu, tedy deadline, byl stanoven 30. červen 1991.
Kdo by si myslel, že se tímto aktem rozjel dobře namazaný stroj formálních záležitostí by byl velmi naivní, protože teď se naše nová moc setkala se sovětskou mocí, která nás vnímala jako svou gubernii s omezenými právy.
Na naší straně vznikla smíšená komise Federálního shromáždění pro dohled na stažení sovětských vojsk z Československa, ve které odvedl obrovský kus práce Michael Kocáb, a pustila se okamžitě do práce. Navázala kontakt se sovětským velením, angažovala zástupce armády z naší strany a vyrazila do Milovic, kde se nacházelo velitelství sovětské okupační armády na našem území, které bylo skutečným velvyslanectvím SSSR v naší zemi, neboť tudy přicházely pokyny k okresním a krajským tajemníkům KSČ, jež tam byli povoláváni na kobereček.
Tam naši zástupci naráželi na zdi neproniknutelných obličejů a na hradby mlčení. Sovětští důstojníci sice museli s našimi zástupci jednat, ale oni nebyli zvyklí komunikovat s někým, kdo je dle jejich vidění světa jen čímsi pod jejich rozlišovací schopností. Natož se pak podřizovat jeho vůli.
Nicméně, tím důstojníkem nejvyšším byl generál Eduard Vorobjov, který se srpnové okupace zúčastnil jako velitel roty a který na ni nebyl ani trochu hrdý. Tedy dalo by se rovněž říci, že i naštěstí, protože jak ukázaly následující jednání, byl oním elementem, který rozhodl o tom, že se odsun sovětské armády z našeho území nezpozdil ani o jeden den.
A to i přesto, že když v červnu 1990 do Prahy přiletěla delegace sovětských poslanců, která usilovala o to celý odsun zmařit a zpochybnit jej tak povstal a naopak zpochybnil argumenty jejich, vyložil celou situaci jako odsun armády okupační, zasalutoval a svůj proslov zakončil slovy: „Dokud já budu velitelem Střední skupiny sovětských vojsk, dohodnutý harmonogram odsunu se nezpozdí ani o minutu.“
Začala tvrdá práce, kdy během velmi krátkého časového úseku muselo být vypraveno 925 železničních transportů, které dohromady čítaly 33 tisíc naložených vagónů. Ty převážely 1 220 tanků, 2 505 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 103 letadel, 173 vrtulníků a 95 000 tun munice včetně jaderných zbraní.
A nešlo jen o ešalony s válečným materiálem, ale rovněž bylo nutno z Československa do SSSR přemístit více než sedmdesát tisíc příslušníků sovětské armády a více než čtyřicet tisíc civilních zaměstnanců a rodinných příslušníků, kteří neměli v SSSR střechu nad hlavou.
Muselo být také předáno 110 lokalit, které sloužily k výcviku sovětské armády a které se nacházely ve stavu ekologické katastrofy, kdy jejich pozemky byly zamořeny ropnými látkami, chemikáliemi, municí a vůbec byly pobytem sovětské armády zcela zdevastovány.
Rovněž i domy ve kterých sovětští důstojníci žili se nacházely ve zcela zuboženém stavu a nejvíce ze všeho připomínaly to, čemu dnes říkáme vyloučené lokality.
Byly zamořeny hmyzem, okna byla polepena dle ruského zvyku novinami neboť záclony neznali a například v Šumperku byly po jejich odchodu nalezeny se sklepy zaplavenými fekáliemi.
Ale ani jinde to nebylo jiné: „Každá rodina měla jeden pokoj a pak tam byla společná místnost, kde byla malá kuchyňka, vana i záchod. Těžko si představit, jak tam žili. Udělali si tam velmi primitivní topení, vodu vedli gumovými hadicemi a odpady vypouštěli ven na zeď domu, ke které navezli kupu hlíny," popsal pan Machala, který si po jejich odchodu pronajal na Libavé domek, ve kterém sovětští důstojníci žili.
Takový byl stav majetku po sovětské armádě, který zde po sobě zanechali a ke kterému se československý ministr obrany Luboš Dobrovský vyjádřil, že: „Nakonec jsme se dopracovali toho, že oni nebudou chtít nic od nás a my nic od nich. Protože se to stejně nedalo spočítat. Ty náklady na likvidaci škod, které oni tady způsobili, byly neuvěřitelné – ale nedalo se to dohodnout.“
Ano, škody, které po sobě zanechali byly obludné. A to nejen měřeno více než čtyřmi stovkami obětí, penězi a mírou devastace životního prostředí, ale rovněž i rozpadem společnosti, který zde po okupaci ze srpna 1968 nastal a kdy se k moci dostala ta nejodpudivější individua, kterých jsme se bohužel ještě úplně nezbavili.
Tyto škody budeme napravovat ještě dlouho. Ty materiální jsme již téměř zacelili. A například u nás v Šumperku na místě autoparku s ruskými tanky dnes stojí velké nákupní centrum, přičemž před jeho stavbou bylo nutno veškerou hlínu, na níž stojí nedříve vytěžit, odvézt a asanovat, protože byla jedovatá a zamořená a stálo to desítky milionů korun.
Ale dal bych i více, jen když jsou pryč.
Protože teprve tímto aktem jsme po padesáti letech diktatur, nejdříve té nacistické a poté té komunistické dosáhli opravdové národní, politické a ekonomické suverenity
Že to bylo o fous je evidentní, pohlédneme-li na srpnový puč roku 1991, kdy byl Michail Gorbačov zatčen a uvězněn a poté odstaven na vedlejší kolej. Stačilo málo a naše ulice mohly být plné krve.
Tento den by měl být státním svátkem z těch nejvýznamnějších, ostatně Rakousko stažení Rudé armády v roce 1955 ze svého území za státní svátek považuje a dvacátého pátého října jej i slaví neboť i ono nabylo tímto dnem své národní suverenity.
„V červnu 1991 opustil naší republiku poslední sovětský voják. Je zajímavé, že oproti Polsku nebo Východnímu Německu byl odsun vašich vojsk uskutečněn relativně rychle, za jeden a půl roku. Čím to?
Musím říci takovou věc. Československá delegace velmi tvrdě vyjednávala. Její pozice byla taková: za jeden den jste k nám přišli, za jeden den i odejděte. Naopak, my jsme předpokládali, že odsun vojsk bude delší. Podle prvního předpokladu sovětské delegace, který se veřejně neohlašoval, mělo k stažení vojsk dojít v průběhu nejméně pěti let.“
Tolik z rozhovoru s Eduardem Vorobjovem na stránkách aktuálně.cz
Když pohlédnu na politickou reprezentaci dnešní, hrůzy mne jímají při představě toho, že by o odsunu sovětských vojsk jednal Jan Hamáček, Andrej Babiš a Miloš Zeman.
To bychom asi dodnes v prvomájových průvodech zdravili sovětské důstojníky na tribuně.
Miroslav Václavek
Miroslav Václavek
Proč odbory nedemonstrují před sídlem Agrofertu? Otevřený dopis odborům.
Česká Republika se za poslední dobu stala svědkem několika bizarních veřejných shromáždění. Jakoby se snad mezi majiteli politických náboženských sekt schylovalo k závěrečné bitvě o voliče.
Miroslav Václavek
Appeasement je cesta do pekel, tenkrát 15. března 1939, stejně jako dnes
Dnes je tomu osmdesát čtyři let, kdy vojska nacistického Německa obsadila torzo zmrzačeného Československa a sdělila světu, že politika appeseamentu je pro diktátory jediným znamením. A to znamením slabosti,
Miroslav Václavek
Konec Miloše Zemana
Zítra, tedy ve čtvrtek 9. března 2023 bude uveden do úřadu druhý, veřejným hlasováním zvolený prezident, Petr Pavel.
Miroslav Václavek
Jak se v Šumperku hledá Bůh?
Je šumperské odpoledne. Únorová oblaka jsou tak nízko nad zemí, že je slyšet, jak drhnou po dlažbě. Venku jen malé dítě je, holub či pes zdvíhající nožičku.
Miroslav Václavek
Co dělat, když se vám pes vyto na chodníku? No přece zavoláte si anděla!
Když k nám do Sudet přijde zima, začnou se dít ty nejpodivnější věci, které kdyby vykládal někdo jiný než já, tak byste si řekli jediné. Ten chlap si vymýšlí, až mu od huby sněží, to přece nemůže být pravda. Nu vot, čtěte sami...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 726
- Celková karma 27,68
- Průměrná čtenost 2688x
geovisite
Celková čtenost od založení blogu: 1 955 289
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Ptáci z podzemí
- Moje kniha Železné včely
- Moje texty pro Hynkovy Zámky
- Napsali o mě
- Autor blogu v Divokém víně
- Kupte si moji knihu Člunky
- Moje autorská stránka
- Člunky - Setkání s literaturou ČR Olomouc
- Moje kniha Člunky
- Autor blogu v pořadu Kultura CZ
- Autor blogu v Zeleném peří
- Moje texty pro Bluesberg
- Míjím se s měsícem
- Facebook Miroslav Václavek
- http://www.aish.com/
- http://www.vatican.va/
- The White House
- Kupte si moji knihu Železné včely
- Facebook S rybí kostí v krku
Oblíbené články
- Facebook Člunky
- Facebook Železné včely
- Recenze na Železné včely
- Kulturní magazín UNI recenze na Železné včely