Jmenuji se Kotleba, pro koktavé Marian

Je více než sedmdesát let od konce druhé světové války a mohlo by se zdát, že všechno, co onen konflikt přinesl, všechno strádání, miliony mrtvých a nezměrná hoře sice nemůžeme nijak napravit. 

Ale, že nám, kteří žijeme, bude tím, co nám bude značit cestu, že tudy ne, kdyby se někdo nedej bože pokusil o opakování.

Ale zmýlil by se takový člověk a hořce by splakal nad výdělkem ten, který by si to pomyslel.

Alespoň v našich zeměpisných končinách. V končinách, které lze popsat jakožto višegrádské, což je taková bezvýznamná truc EU neúspěšných zemí spojených osudem bývalých gubernií Sovětského svazu, které stále hledají svoji identitu.

Proč tomu tak činí, to opravdu nevím. Já bych prostě přeložil z němčiny zákony a principy existence Spolkové republiky Německo a nechal bych naši zemi řídit evropskými úředníky minimálně po dobu čtyřiceti let, což je doba, kterou Mojžíš vedl Židy z otroctví (dokud nevymřeli Židé narození v otroctví – v našem případě komunistická nomenklatura a zlodějská vjerchuška) tak, aby domorodí kleptokraté nemohli po onu dobu odklánět, přeposílat, či tunelovat veřejné peníze na malou domů a dokud by nedošlo ke generační výměně.

Zároveň by naše země musela být podrobena důsledné denacifikaci a dekomunizaci, což jedno jest a civilní obyvatelstvo by muselo do posledního obyvatele alespoň jednou navštívit komunistické pracovní tábory stejně jako pováleční Němci ty nacistické.

Ale učiňme konec snům o normálním stavu věcí a vraťme se do špinavé, šedé a umolousané reality, rozbředlé do nekonečných afér, rozkrádání, korupce, nevymahatelnosti práva a arogance jak z mocenských míst nejvyšších tak z těch nejnižších, neboť to je bohužel obraz naší země a jejího stavu, ve kterém nejsou na nic peníze, nic nejde, nic nefunguje a jehož obyvatelé se utápějí jak ve pseudotématech, jimiž jsou masy odvraceny od důležitého, stejně jako je odváděna  jejich pozornost na rasové a národnostní menšiny, přičemž se pak drtivá většina spolehlivě hodlá pozabíjet mezi sebou, zatímco se vyvolení pakují.

K tomu stačí přidat zcela rozvrácené školství, které produkuje historické analfabety a máme tady slovenskou generaci středoškolsky a vysokoškolsky vzdělané generace, která volí nacisty a ani o tom neví. Jak by taky mohla, když nacionalismus, kterým zloději vládnou, nedovolí odhalit kořeny zla, jehož popis dokonale naplňuje například tchán pana exprezidenta.

Samozřejmě, že ani u nás tomu není jinak. Našich průměrných třináct komunistických procent svědčí o tom, že jsme na tom ještě hůře než na Slovensku, ale nicméně bych se ve svém článku přesto dnes rád věnoval volebnímu úspěchu slovenských neonacistů, neboť je to v civilizovaném světě věc zcela nevídaná. A to s přesahem až do našich končin, což je vlastně příčinou mých slov.

Pan Kotleba, který se zcela nepokrytě hlásí k odkazu Slovenského štátu, tedy  onoho válečného státního útvaru není fašistou, jak se ráčil zmínit pan Zeman, protože je nacista.

A to proto, že italský fašismus nebyl antisemitský.

Přičemž jak zločinecký režim nacistického Německa tak i Slovenska antisemitské byly. A to zcela oficiálně. Slovensko přitom ještě mnohem více, neboť jestliže oficiální německá ideologie byla ze značné části produktem umělým a propagandistickým, nemajícím širokou veřejnou podporu, pak antisemitismus slovenský byl vpravdě lidový, tedy celospolečenský a tudíž zcela autentický a upřímný.

A jelikož slovenská armáda byla nerozlučný spojenec Deutsche Wehrmacht, s níž 1.9.1939 zahájila jako agresor druhou světovou válku a jejíž jednotky spáchaly mnohačetné válečné zločiny na civilním obyvatelstvu v Sovětském svazu, nelze se divit, že mnoho slovenských příslušníků sloužilo i v protipartizánských komandech zbraní SS, které operovaly i na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava.

Jedním z těchto komand nezadajících si pokud o brutalitu jde ani s těmi nejbezohlednějšími jednotkami SS, bylo slovenské SS-Jagdeinsatz Slowakei Einheit Josef. Tedy dnešní kotlebovci, kteří se hrdě hlásí jako následovníci slovenského nacistického státu, jemuž tato jednotka sloužila při potírání ozbrojeného odporu.

Tyto jednotky byly v samotném závěru války nasazeny proti českému obyvatelstvu na Moravě a spáchaly ty nejobludnější zločiny v Ploštině, Vařákových pasekách, Zákřově nebo v Juřičkově mlýně, kdy byly tyto osady vyhlazeny, její obyvatelé od malých dětí po staré lidi vyvražděni, či upáleni zaživa a které za sebou zanechaly dodnes nezhojenou spoušť a mnohé hroby.

Po válce byly tyto zločiny proti lidskosti přičítány pouze německým jednotkám SS a rovněž bylo zamlčováno, že jejich velitel SS-Oberscharführer Kurt Tutter, byl stejně jako lidický vrah Max Rostock po válce naverbován jako agent StB a byl vládnoucím komunistickým režimem vyslán za hranice, aby mu tam sloužil.

Přičemž po změně režimu v roce 1989 nebyli potrestáni ani dosud tehdy žijící příslušníci komunistické justice, kteří tohoto nacistického zločince, vraha českých občanů, v rozporu i s tehdy platnými zákony nestíhali a neposlali na šibenici kam po právu patřil.

Ale i tak tento nepopiratelný válečný zločin Slovenského štátu byl a je obecně dosud připisován jen jednotkám německým. V souladu s všeobecnou a všudypřítomnou lží, na jejíž existenci jsme si již natolik zvykli, že mnozí i u nás vítají fýrera Kotlebu coby zákonodárce. Což je totéž, jako oslavovat Heydricha, či Himmlera.

Přičemž to ovšem probůh nemyslím tak, abychom snad měli lidově počít nenávidět Slováky, tak jako prý máme nenávidět Němce. Ale úplně naopak. Abychom vůbec byli schopni spatřit dobré a zlé. A to sami. Nikoliv tak, abychom pohlíželi na svět jak nám ještě ukazují.

Osobně se domnívám, že jakkoli je to ze značné části způsobeno i tím, že slovenský ministerský předseda klesl na úroveň propagandisty z dob Slovenského štátu a počal vést předvolební kampf proti imaginárním uprchlíkům, čímž vlastně vypustil nacistického džina z láhve, pak Kotleba trefoval více do černého a to doslova.

Neboť přece jenom, slovenský Rom, je bližší košile než jakýsi uprchlík, kterého nikdo nikdy neviděl a ani neuvidí.      

A tak na konci tohoto článku je strašně hořká pachuť spáleniny, zabíjení nevinných a návrat téhož, což je děsivé, strašlivé a hrůzné zjištění.  

A jestli se ptáte proč uvádím článek vtipem na pana vůdce?

To proto, že se to ještě smí.

A dokonce se smí ještě i koktat.

Nanastráž Kokotleba…

Miroslav Václavek

Šumperk