Islámský stát je nebezpečný? Husité byli mnohem horší

"Nešťastným bohatstvím, v němž církev tone zjedovatělo, a otráveno je téměř všechno křesťanstvo. Psi se o kost hrýžou. Vezmi kost a přestanou." Mistr Jan Hus

I nastal čas vzpomínky smrti mistra Jana Husa a to významné. Šestisetleté. Už to samo o sobě vypovídá o tom, že Jan Hus, upálený po kostnickém koncilu na hranici, svým významem mnohonásobně překročil svoji dobu, což je na druhou stranu zase důvod, proč se jej v novodobých dějinách zmocňují zločinci, lumpové či darebáci všeho druhu a zaštiťují se jím tak, aby za jeho jménem a obětí nejvyšší, ukryli svou lež, zločiny a krádeže, či vraždy, což je však velkých duchům v našich zeměpisných šířkách a délkách snad již osudem. Že Karle Kryle, který jsi rovněž na nebesích?

Jan Hus, jakkoli by jeho odkaz snad sváděl k demytizaci, byl opravdu velkou postavou v našich dějinách, byť fyzicky byl pravým opakem jeho zpodobnění ve filmech řemeslně zručného filmového prostituta Vávry, neboť byl malý, obézní a měl rád ženy.

Což jej ovšem v mých očích zlidšťuje a staví na zem tak, abych se zde s ním potkal i já a je to vlastně zároveň i jediná demytizace, která má v jeho případě smysl, neboť slouží tomu čemu on sám – pravdě.

Rovněž jsou zcela zásadní i jeho zásluhy o český jazyk, který zbavil spřežek dosud užívaných našimi polskými bratry a je tvůrcem elegantního řešení spočívajícího v existenci háčků a čárek, za jejichž dosavadní užívání v jazyku českém vděčíme tomu, že nás Rakousko-Uhersko nepřenechalo pruským protestantům, ale bojovalo za nás, ale to je již námět na nějaký další článek.

V čem ale - a to pro mnohé čtenáře nepochybně velmi překvapivě - Jan Hus nebyl originálem, ale pouhým epigonem, tedy následovníkem, byla jeho pravda, za kterou podstoupil dobrovolně mučednickou smrt v plamenech. 

Jan Hus totiž k učení o úpadku a nápravě církve svaté, jejímž vystudovaným a věrným synem byl, nedospěl vlastní myšlenkovou úvahou, nýbrž studiem spisů anglického teologa Johna Viklefa, jehož spisy o zkaženosti církve, byly v rámci multikulturní výměny dováženy i do království českého, zde překládány, čteny a široce komunikovány na univerzitní půdě.

Neboť dcera Karla IV., Anna Lucemburská, pojala za chotě anglického krále Richarda II., což bylo příčinou oněch vzájemných kontaktů mezi Čechami a Británií, protože mnoho studentů z Čech, dostalo stipendium ke studiím na univerzitě v Oxfordu.

Z čehož plyne, což si neodpustím podotknout, že jsme historicky a kulturně spřízněni nikoliv s Kumány, Tatary a Mongoly, či jinými obyvateli ruských stepí, ale s Lucemburky, Francouzi, Angličany, Němci, Rakušany a Poláky, neboť naši panovníci pocházeli právě z těchto zemí. Ale pojďme zpět k nebohému Janu Husovi.

"Viklef, Viklef, nejednomu ty hlavu zvikleš!" pronesl jednoho dne mistr Jan, sám doposud užívající odpustků, když o jeho sexuální nevázanosti šlo a o jeho dalším osudu bylo rozhodnuto.

Jan Hus, rektor Univerzity pražské, kterou kázal založit císař Karel IV., což rovněž vypovídá o tom, že pokrok, vědomosti, vzdělanost a kultura k nám přišly ze zemí západní Evropy a nikoliv od Kolína, nebo Uralu, tak nastoupil svoji cestu mající dle jeho soudu napravit církev.

Protože tehdejší církev nacházející se v papežském schizmatu, byla institucí s sebou nesoucí ohromnou světskou moc spojenou s ještě větším bohatstvím, kteréžto atributy byly udržovány za pomocí násilí vrcholného středověku a tak Jan Hus velmi vrzy narazil.

Neboť měl, pokud šlo o jeho kritiku tehdejších církevních poměrů, samozřejmě pravdu.

Až potud, včetně jeho smrti, což byla cena za pravdu, byť by se v mnohém mýlil, jsem s Janem Husem samotným zajedno.

Ovšem co následovalo potom lze nazvat slovem jediným – otevřely se brány pekelné.

Husité, jak se jeho přívrženci nazývali, rozpoutali bezuzdné násilí, pustošení, ničení a běsnění poznamenané očekáváním konce světa, které rozdmýchávali potulní kazatelé a náboženští šílenci, jež nejenom, že můžeme srovnat se současným islámským státem, ale které je ve svém rozsahu, bestialitách a následcích mnohonásobně předčilo a jen samotné vyčíslení toho, jaké poklady a památky v té době vzaly za své, by si vyžádalo knihy, nikoliv blogu.

Masová vyvražďování ač skutečných, či domnělých jinověrců jejich upalováním zaživa, a to jak žen i dětí, vláda obecné hrůzovlády mající podobu nejen v teroru proti těm, kdož se ocitli v jejich moci, ale i v příkazech toho, že ženy směly ven vycházet jen v čádorech a burkách zahalujících je od hlavy až k patě a pronásledování náboženské policie na základě udání všudypřítomných špiclů, jakoby předznamenávaly dobu nedávno minulou, kdy byly stejně nemilosrdnou mocí umučeny k smrti miliony lidských bytostí jen proto, že byly stejně nenávistnou ideologií uzurpující si veškerou moc rovněž označeny za nepřátele.

„Nešlechetné ženy táborské spáchaly v Chomutově strašný zločin, neboť vyvedly z města ženy a panny, oplakávající své muže a rodiče, pobraly jim peníze i jiné věci a zavřevše je do jedné viničné boudy, zahubily je plameny. V Prachaticích zase ukrutně zhubila ruka táborská po ulicích sto třicet pět lidí, ubivši je cepy a mečem jako vepře a osmdesát pět jich zavřeli v kostelní sakristii, zapálili sudy a slámu a beze všeho milosrdenství ty lidí upálili," píše autor kroniky Vavřinec z Březové.

Tolik úryvek z tehdejší kroniky o činech husitů, jejichž řádění nás uvrhlo na několik set let do mezinárodně politické izolace, způsobilo naprostý ekonomický rozvrat království českého, stálo nespočet životů a kteréžto násilí bylo rozšiřováno za pomoci teroristických výbojů do okolních zemí nazývaných spanilé jízdy, naprosto totožně jak to má v popisu práce agresivní verze islámu, který má být šířen ohněm a mečem.

Myslím si, že vyvěšení oněch husitských fáborů se znakem připomínajícím snídani s vejcem na hniličku, je ostudnou oslavou těch nejpříšernějších hrůz, které někteří naši předkové rozpoutali, násilím šířili a dodnes jej bůhvíproč opěvujeme, je v naprostém rozporu s poselstvím mistra Jana Husa.

Už jen proto, že ti kteří ony vlajky náboženského teroru vyvěšují jsou profesionálními lháři a tudíž by je mistr Jan po právu spral úplně stejně, jako tehdejší vyžírky, vepře a vši parazitující v kožichu církve svaté, kterou Jan Hus neměl v úmyslu zničit, nýbrž napravit.

Ostatně, ale pokud bys milý čtenáři pochyboval a domníval se, že tě snad tahám za nohu, nejlépe bude, když pohlédneš na naši zemi a zapřemítáš, kdepak je nějaká ta kulturní nebo duchovní památka, významem srovnatelná třeba s katedrálou Svatého Víta, kterou nám zde husité zanechali a odpovíš si na tuto otázku sám.

Že o takové nevíš?

Já taky ne.

To proto, že teroristé a to jak ti středověcí, tak ti současní, ani nestaví, ani netvoří - stačí pohlédnout na islámský stát a starověké památky, které se ocitly v jeho moci, aby ti bylo jasno o čem, že to ten Václavek hovoří.

„Začali rozumně a pěkně válku pro krev Kristovu a již pak na konci stálo lakomství, lotrovství a ukrutenství, nenávist a krádeže. Co zahynulo lidí těchto let mečem, co morem a hladem. Nejprve trpěli sedláčkové, ale již všechno království trpí, pro hubení země bude za malý čas hlad. Knihy pryč se berou, neboť duchové bludní praví, že knihy jsou k ničemu, ani Písmo, pálí je a trhají, nebo prodávají cizozemcům.“ husitský knězJakoubek ze Stříbra o svých... 

A tak mi nezbývá, než si položit otázku závěrečnou.

A to společnou.

Kdyby ses mistře Jene narodil o několik set let později, kde by tě zabili?

V nacistické Osvětimi, nebo po válce v komunistickém Jáchymově nebo na pankrácké šibenici?

Nebo by tě dnes za tvá slova soudili jako pana Smetanu?

Naštěstí se dnes neupaluje.

Tedy pokud nehovoříme o pravdě.

„Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie...“ (Jan Hus, Výklad viery 1412)

Miroslav Václavek

Šumperk