Jako by to byla nějaká zvláštní tradice ODS. Když má odstupující šéf pomalu předat žezlo svému nástupci, propadne ješitnému pocitu neomylného titána, po němž nastupuje trpaslík nesahajícímu ani po paty.
Onen „trpaslík“ pak s tímto stigmatem – vtištěným mu jeho předchůdcem –musí žít celou politickou kariéru. Těžko říct, proč končící šéf noblesně nespolkne své případné výhrady k nástupci a zdvořile mu nepopřeje úspěch. Jako by si ho snad ani nepřál...
Když se v prosinci 2002 stal novým předsedou ODS překvapivě Mirek Topolánek, odstupují otec zakladatel Václav Klaus mu vtiskl nálepku, jíž se nikdy nedokázal úplně zbavit. „Absolutně prázdný a falešný Topol,“ vyťukal Klaus domobilu svůj legendární komentář.
O sedm let později, loni na podzim, už Mirek Topolánek stejným způsobem srazil prvního místopředsedu ODS Davida Vodrážku: „Blb z Horní Dolní,“ komentoval jeho návrhy.
A naposledy o tomto víkendu, když se dva měsíce před volbami začalo hodnotit, jestli jeho nástupce Petr Nečas je přirozený lídr. „Kandidátem na premiéra se člověk nestává tím, že to prohlásí. Před Petrem je ještě hodně práce. On sám to ještě musí prokázat.“
Samozřejmě to vše je pořád ještě softverze oproti egu Miloše Zemana. Ten o nástupcích v čele ČSSD prohlásil, že „jeden patří do vězení (Gross) a druhý do blázince (Špidla)“.
