Recept na novou politickou stranu je tak jednoduchý. Hlavně se nezdržovat psaním nudného programu, která stejně nikdo nečte!
Přemýšlím o založení nové politické strany. Cítím, že poptávka po nové partaji je ohromná. Jenže jaký je recept na úspěch? Je nutné se poučit u konkurenčních zdařilých projektů. Nejprve si řekněme upřímně –na programu vůbec nezáleží! To je jen takové hezké slohové cvičení, které stejně nikdo nečte. Nebudeme zbytečně vyhazovat peníze za tisk brožurek.
Nejdůležitější je lídr, hlavní osobnost, jejíž kouzlo přitáhne hlasy voličů. Ideálně to chce kombinaci šlechtice a televizního moderátora. Nikdo takový ale k dispozici není. Jan Mensdorff-Pouilly z Boskovic ani moderátor Televizních novin Karel Voříšek to politiky asi nechtějí. Škoda, že Karel Schwarzenberg už je obsazen, Miroslav Kalousek měl stejný nápad a se svou TOP 09 byl rychlejší. Je to skvělý tah, dát si do čela ikonu. Starého moudrého knížete, jemuž jako jedinému z předsedů politických stran projde, že nejenže netvořil program vlastní strany, ale ani ho nečetl a vůbec nezná jeho detaily.
Škoda také, že flek ve Věcech veřejných už sehnal bývalý šéfredaktor publicistického pořadu Na vlastní oči v televizi Nova Radek John. Aktuálně nejpopulárnější politik, jenž tak troch se sládkovskou dikcí na mítincích hřímá, že všichni jsou zkorumpovaní a kradou a on je všechny pozavírá. Muž, jemuž jako jedinému veřejnost odpustila spojení s firmou, kterou odsávala miliony z Všeobecné zdravotní pojišťovny na předražený časopisu, takže do voleb může klidně jít s protikorupčním étosem.
I když už došli knížata a moderátoři, zbývají nám ještě krásné blondýny. V sexy prádle a vyzývavých polohách nafotíme kalendář, fanoušci strany se jen pohrnou, jako Věcem Veřejným. Jsme poučení, takže blondýny dáme do čela kandidátek hned po založení strany. Aby bylo od začátku jasné, že ony mají hlavní roli a ostatní straníci jsou jen křovím. Hlavně nesmíme opakovat chybu předsedy socialistů Jiřího Paroubka, jenž se snažil protlačit dopředu blondýny silou. Tvrdě narazil, zasloužilí straníci čekají na funkce se nedali a předběhnout se nenechali.
Image bychom měli. Teď další důležitou věc – kdo nás bude platit? Protože jdeme do politiky jako její spasitelé a jediní čistí, musíme se tvářit chudě a své sponzory, mecenáše i kmotry skrývat před šťouravými medii. Hlavně žádné oficiální darovací smlouvy s rodnými čísly, zůstaňme u starého dobrého anonymního milionu v umaštěném pytlíku.
Nemáme-li na všechny ty bigboardy, můžeme lacině vylétnout vzhůru i malými výdaji. Vzor vidíme na sousedním Slovensku, kde intenzivní internetový bloger Richard Sulík založil novou stranu na webu. Z obyčejného blogu se stala opravdová strana a z jeho čtenářů voliči. No a Sulík má zničehonic šanci získat víc jak deset procent hlasů, takže k čemu dělat sjezdy a mítinky. Prostě taková nízkonákladová politická strana.
