Před květnovými volbami jsem pár dní strávil s Petrem Nečasem. Jako reportér jsem zblízka sledoval, jak zvládá narychlo převzít těžkou úlohu lídra ODS po Mirku Topolánkovi. Neuměl sice elektrizovat davy na náměstích, ale po cholerikovi působil jako sympatická změna.
Před květnovými volbami jsem pár dní strávil s Petrem Nečasem. Jako reportér jsem zblízka sledoval, jak zvládá narychlo převzít těžkou úlohu lídra ODS po Mirku Topolánkovi. Neuměl sice elektrizovat davy na náměstích, ale po cholerikovi působil jako sympatická změna.
Otec čtyř dětí z Rožnova pod Radhoštem dělal dojem slušňáka, který se ani po dlouhých osmnácti letech ve vrcholové politice - téměř zázračně - nezapletl v žádném korupčním skandálu ani podezření. Peníze hlavně do vzdělání svých dětí, družstevní byt, Škoda Fabia - působil jako příjemné zjevení ve straně, jejíž regionální bossové soutěží o nejburanštější (podle nich nejlepší) SPZ 1111 a velikost víkendové haciendy, postavené načerno.
Vysílený a pomačkaný
Tímto civilním způsobem života jim byl a pořád je k smíchu, jako by svým šéfem skoro pohrdali. Třeba Topolánkův lobbista Marek Dalík si nedávno v Ekonomu posteskl, že PetrNečas jako premiér „dělá ostudu po Evropě, když na státní návštěvy přijíždí vysílený a pomačkaný, jelikož vozidlem německého instalatéra“. Z jeho pohledu je to nepochopitelné, vždyť jeho šéf Topolánek letěl lyžovat do Alp vládním speciálem, aby nebyl „vysílený a pomačkaný“. Jiní si Petra Nečase dobírají, že netuší, co dělá po večerech, když oni po luxusních pražských restauracích vše domlouvají. Vyjádřeno slovy bývalého místopředsedy ODS Miroslava Macka - nevědí, zda Nečas pije raději víno, či pivo nebo vůbec žádný alkohol, zda preferuje blondýnky, nebo brunetky.
Premiér Petr Nečas všechny své kritiky převyšuje hloubkou znalosti programu. Málokdo jako on rozumí všem detailům i úskalím variant a podvariant penzijní reformy, přitom jeho záběr znalostí je neskutečně široký: přes daňový systém, školství, armádu až po zahraniční vztahy.
Jenže po sedmi měsících premiérování se stále silněji vynořují otázky, zda jsou slušnost a inteligence dostačující vlastnosti pro silného lídra. Politici, analytici a komentátoři čím dál častěji v souvislosti s Nečasem používají spojení „slabý lídr“. Prý není alfa samec, jako bylMirek Topolánek, a nedokáže si bouchnout do stolu, když je to nutné. Co se přihodilo, že svou roli nezvládá? Možná ho jen potkalo to, co mnohé předchůdce ve Strakově akademii: kvůli udržení umoci dělá drobné kompromisy a ústupky, které způsobí, že najednou vypadá směšně.
Kočkopes stejně bude
K dokonalosti Petr Nečas dovedl svou oblíbenou metodu „nejprve spor vyhrotit a pak ustoupit“. Pár příkladů: veřejně několikrát odmítl velkou koalici ODS a ČSSD na pražském magistrátu a doporučoval stranickým kolegům v metropoli vládu s vítěznou TOP 09. Místo aby si bouchl a pohrozil rezignací, odešel ze sporu poražen. Při vzniku své vlády zase nechtěl dát křesloministra financí Miroslavu Kalouskovi, což stupňoval silnými výroky, že v čele resortu nemůže být „rozpočtový orangutan“, ale skutečný reformátor. Opět ustoupil.
Z toho je jasné, jak dopadne i Nečasův boj s Věcmi veřejnými o policejního prezidenta -premiér bude muset respektovat v čele policie jejich „kočkopsa“. Z velké a zbytečné vánoční bitvy o rezignaci policejního prezidenta vyšel ponížen, když se v závěru koaličních jednání dokázal dlouhé minuty přít s VV o to, zda má Oldřich Martinů odstoupit v úterý, nebo až ve středu, den po hlasování o nedůvěře vládě.
Stejně tak zůstala na papíře slova o nezbytné sebereflexi ODS po květnových volbách, kdy ODS získala nejméně hlasů ve své historii (a jen shodou okolností přesto vládne). Nečas mnohé omlouvá nejdůležitějším posláním své vlády - uskutečněním reforem. Jenže jejich start se odsouvá a k rychlejšímu tempumuseli dopisem pobízet kabinet vlastní poslanci.
Topolánkova finta s batohem
Topolánkův slavný reformní batoh, kdy jediným zvednutím rukou byly na jaře 2007 zásadně změněny daně, sociální dávky a zdravotní systém, byl sice skoro ústavní zločin, ale politicky geniální. Už čtvrt roku po vzniku vlády bylo vše prosazeno - dřív než se objevili rebelové v koaličních stranách a začali pomalu zjišťovat, že ne vše, pro co hlasovali, se jim líbí. Až Nečas přinese reformy do Sněmovny, bude snad ještě 118 vládních poslanců loajálních.
Proč to všechno? Zdá se, že Nečas podléhá podezřívavosti vůči okolí, v čemž ho vydatně utvrzují jeho ještě paranoidnější poradci. Cítí se obklíčen, za každým bukem vidí Kalouska nebo nově Víta Bártu. Do tohomusí uřídit atomizovanou ODS, jež má v každém regionu odlišné zájmy: v Praze kolaborace s ČSSD, na severu stavby silnic, na jihu eurodotace...
Hrozí, že Petr Nečas propásne ideální moment ke své emancipaci. Kdy jindy než teďmá bouchat do stolu. Nejbližší volby jsou až za dva roky (krajské), stranu nečeká volební kongres a vládne teprve půl roku. To není čas na svrhávání lídra. Nečas příliš neriskuje, a kdyby se ho nespokojení kmotři přece jen zbavili, už „jejich“ ODS nebude pomoci.
