Na polsko-čínské hranici klid.

Parafráze starého vtipu, možná nebude mít za pár let daleko do reality. O Brexitu slyšel každý . Ale o tom, že probíhá zajímavý konflikt v jiné unii, který by šel označit jako Bělxit slyšel málokdo.

Přiznám se, že taky to osobně nijak zvlášť nesleduji a tak jen pár obecných informací. Je něco co se nazývá Svazový stát Ruska a Běloruska .

... je plánovaná nadnárodní konfederace Ruské federace a Běloruské republiky, která by měla tvořit společně organizovaný vojenský, politický, celní, ekonomický, měnový a kulturní prostor. Původní smlouvy uzavřel běloruský prezident Alexandr Lukašenko s ruským prezidentem Borisem Jelcinem v letech 1995-1999…. (Wikipedie)

Na celém projektu je vidět, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž, a Svaz Ruska a Běloruska je sice inspirovaný Evropskou Unií , ale současně je to úplně něco jiného, třeba jako demokracie a lidová demokracie.

Paradoxem je, že iniciátorem daného projektu byl běloruský diktátor Lukašenko s dost zajímavým kalkulem. Bylo jasné, že stárnoucí Jelcin dlouho nevydrží a agilní Lukašenko počítal s tím, že by se po jeho odchodu mohl stát on osobně prezidentem této federace. Ovšem Jelcin jmenoval Putina a Lukašenkovy naděje sklaply.

Nicméně v polochcíplé formě integrace pokračovala. Jak na poli politickém , diktátor k diktátoru sedá. Tak i na poli ekonomickém , z čehož těžilo zejména Bělorusko v podobě zvýhodněných cen nafty a plynu a také z různých restrikcí , tak například po omezení hazardu v Rusku, začali Minsk nazývat ruské Macao .

Zajímavý vývoj nastal po roce 2014 a obsazení Krymu a konfliktu na Donbase, kdy Lukašenko v obavě o vlastní kůži začal iniciovat smírné řešení, které vyústilo v Minské dohody.

Po zavedení Putinových antisankcí proti Západu se Bělorusko nebývale ekonomicky zvedlo. Tedy ,alespoň na papíře. Díky celní unii s Ruskem se naráz z Běloruska do Ruska začalo exportovat neuvěřitelné množství jablek, které sice nápadně připomínaly polské, ale s certifikátem běloruského původu byly bez sankcí. Bělorusové se také v velmi krátké době naučili vyrábět holandské a italské sýry, španělskou šunku a nějakým záhadným způsobem i chovat norské lososy a vesele je začali exportovat ,vlastními sankcemi vyhladovělým, ruským labužníkům. Idylka by asi pokračovala, kdyby…

Poté co Putin obešel ústavu, strávil čtyři roky jako premiér ( podobnost s fintou Lex Babiš čistě náhodná ) a nechal se v roce 2012 potřetí zvolit prezidentem, se to ze začátku Rusům nelíbilo, a v Moskvě proti němu byly statisícové demonstrace. Viz google. Nějak to ustál , ovšem jeho popularita šla do kopru, a když na Ukrajině propukl Majdan tak na obavy, že se  po vzoru arabského jara konflikt s mafiánskou vládní totalitou může přenést i do Ruska, zareagoval, tak jak zareagoval. A měl úspěch. Anexí Krymu ho popularita založená na ruském nacionalizmu vynesla na znova na výsluní .

Nicméně od oněch událostí uplynulo už pět let. Ukázalo se, že Krym taky není zadarmo a tak životní úroveň v Rusku posledních pět let stabilně klesá, stejně jako popularita Putina. A tak je na místě otázka. Co by tak ještě sežrat ? A odpověď se nabízí sama. Máme tu Svazový stát Ruska a Běloruska . A tak se v poslední době ruská mašinerie začíná víc a víc zabývat „ naplňováním smluv“ a „prohlubováním integrace“ dohod o Svazu Ruska a Běloruska.

Lukašenko je zvláštní diktátor. Na jedné straně se neliší od takových figurek jak Mugabe či Kim , nebo jeho partner Putin , z druhé strany nezapře svoji minulost předsedy JZD a má rozhled, a hlavně ambice odpovídající této mentalitě. Tj. sice z Běloruska udělal svůj osobní kolchoz, ale jeho ambice dál nejdou. Tam jsou jiní páni a jiný svět.

Ale svůj kolchoz si vzít nenechá, proto v poslední době několikrát prohlásil, že plná integrace nepřipadá do úvahy a vydal se do Číny. Sledovat jeho projev k Si Ťin-pchingovi stojí za to. Diktátor předvádějící vyšší školu rektálního alpinismu vůči jinému diktátoru, to se jen tak nevidí. Ale měl úspěch. Čína poskytla Lukašenkovi úvěr půl miliardy dolarů bez specifikace na co je určený a přislíbila významnou spolupráci, včetně vojenské.

Kalkulace je jasná, když nás teď Putin bude chtít sežrat, tak se to nebude líbit Číně. Jestli mu to vyjde nevím , ale napadá mě , že Putin má teď docela dilema . Koho dát Rusku sežrat , dřív než Rusko sežere samotného Putina ?