Jak si drogový dealer vychová svoje budoucí klienty? Občas
zajde před školu a nabídne dětem zadarmo drogu. Má dobře spočítáno, že když
přijde závislost, někdejší děcka si ještě rádi zaplatí. Dealer ví, že už jsou
jeho. Udělají všechno, aby mu mohli nosit peníze. Budou pracovat, ale spíš
krást, půjčovat si a podvádět, aby on získal peníze a moc.
Mnohým jistě toto přirovnání bude jistě připadat nevhodné, ale věřte mi,
je to tak. Stejně jako drogový dealer se
k nám chová náš stát.
Začíná to už narozením. Příchod dítěte jistě přináší spostu starostí a problémů. Ale neboj se, stát se postará. Porod zdarma, porodné, rodičovský příspěvek, jako by jsme si to děcko nepořizovali pro sebe, ale pro stát. Školné? Samozřejmě bezplatné. Bojíš se nemoci? Nemusíš, stačí když budeš poctivě odvádět nemocenské a zdravotní pojištění. Stát se zase postará. Říká se tomu ,,bezplatné zdravotnictví". A co zaměstnání? Že se dokážeš o sebe postarat sám? Tak to by nešlo. To by jsi také mohl skončit na ulici. Zaplať si sociální pojištění a máš klid. Pak přijde stáří. My víme, že by jsi si možná dokázal našetřit na klidný podzim života. Ale přece jenom. Takhle je to jistější, a vůbec, kdo by se staral o takové prkotiny. Od čeho je tu náš stát. Jen si od nás vybere důchodové pojištění a máme po starosti. A co za to všechno?
Už jste někdy přemýšleli, nakolik jsme se museli ve jménu nejrůznějších sociálních jistot a bezpečnosti vzdát možností svobodně se rozhodovat o svém životě? Ano, přiznejme si to. Stali jsme se závislými. Závislými na státu. Takový člověk se snadno ovládá. Každý z nás se trochu bojí nejistoty, kriminality, budoucnosti, kdo ví, co nás všechno může potkat. Ale není ta cena příliš vysoká? Odevzdejte nám co nejvíc pravomocí a my už všechno zařídíme za vás. A moc se nestarejte, kam se z bezedného rozpočtu poděly ty neprůhledné toky nejrůznějších odvodů.
Taková závislost, stejně jako u notorických alkoholiků a gamblerů bývá pevnější než vodítko pro psa. Možná je čas se zamyslet, kdo to vodítko drží, co se skutečně skrývá za líbivými slovi o solidaritě a sociální spravedlnosti. Nebo politikům křivdím? Takový politik chce pro nás přece jenom to nejlepší. Ale přesto. Občas mi ten obojek připadá trochu těsný.
Václav Bartoš
