Nejen předvolební, ale i celé povolební období slyšíme z médií, na téměř každodenní bázi, striktně jakékoli odmítání spolupráce s hnutím ANO. Za žádnou cenu a za žádných podmínek. Zkostnatěle a bez ohledu na výsledky voleb.
Tento konstantně odmítavý postoj přichází nejen od vedení ODS, ale i dalších tzv. demokratických stran. Především za silného přispění pana Kalouska, jehož hlavním programem se jeví pouze antibabišismus, ale překvapivě i např. lídra křesťanských demokratů, Bělobrádka.
Je slyšet jen samá negace, především pro vládní jednání o spolupráci. Z obrazovky zní neustálé nářky, lamentování, výmluvy, strašení lidí a překrucování faktů.
Jsou ventilovány jen pouhé požadavky a žádná vstřícnost, reciprocita.
Je zcela zřejmé, že svým odmítavým postojem tyto strany pouze tlačí Okamuru a Filipa, lídry extremistických stran v parlamentu, do většího podílu na státní moci a tím pádem i zodpovědnosti. Logicky, když jí sami odmítají.
Dříve marginální politické síly v parlamentu, tyto strany vycítily příležitost většího uplatnění svých programových cílů a svého významu mnohem silněji, než kdykoli v minulosti. Chovají se racionálně, odvážněji, státotvorně a v duchu svého volebního programu více, než strany ostatní, které svou pasivitou a negací dávají těmto stranám zdarma bezprecedentní vstupenku do výraznější exekutivy, než kdykoli předtím.
Je to především tzv. demokratický blok, který svým dosavadním působením umožňuje extremistickým stranám získat významnější posty a úlohu v parlamentním a vznikajícím vládním seskupení. Pokrytecky se pak velmi diví, že se tyto strany snaží situaci maximálně využít nabídkou své spolupráce, a obviňují z tohoto procesu hnutí ANO.
Manipulačně, lživě a ukřivděnecky je přitom poukazováno na to, že je zde nějaký pevný hlasovací blok, který je chce převálcovat, což ovšem neodpovídá realitě.
Dochází pouze k tomu, že ty nejvíce nesourodé strany v dolní sněmovně se snaží najít alespoň nějaký průsečík ve svých volebních programech. Je to naprosto logické, pakliže strany s mnoha společnými průsečíky, se k jakékoli spolupráci staví zcela odmítavě a ještě to považují za svoji ctnost.
Vítěz voleb, navíc tak dominantně volebně převyšující ostatní, nemůže jen nečinně přihlížet, až se ostatní strany vzpamatují, rozhýbají a začnou být alespoň ochotné jednat o naplňování svých programových priorit. Dělají to zodpovědně žel pouze ty, pro většinu z nás méně demokratické, o to více nebezpečné.
I komentáře politologů jsou v tomto směru zvláštní, na téma proč nebyl zvolen Petr Fiala.
Hnutí ANO se na jednu stranu vyčítá autokratismus, nedemokratičnost, a když projeví jeho poslanci svobodnou vůli při tajné volbě, i přes doporučení svých lídrů, tak je to rovněž špatně. Přitom to má svoji logiku.
Petr Fiala nemusí líbat prsten, jak posměšně vyjádřil pan Stanjura za ODS, který nazývá strany projevující větší vstřícnost a konstruktivnost k vítězi voleb, užitečnými idioty. Neměl by se ale rozhodně chovat arogantně, neustále na hnutí ANO házet špínu a mluvit nepravdy.
Naopak, měl by v duchu svého volebního programu usilovat o co jeho největší naplnění,
zajít např. do parlamentního klubu ANO a požádat o svoji podporu, což je naprosté minimum, co může pro své zvolení udělat. Jednat arogantně není tou správnou praktickou a poctivou politikou, kterou pouze slovy neustále proklamuje. Arogance se prostě nejen v politice trestá.
Jako je třeba mluvit s voliči při volbách do parlamentu, tak je třeba mluvit i s členy parlamentu, voliči do vedení sněmovny, a nebrat tuto volbu jako automatickou.
Výsledky ve volbách parlamentních, neznamenají automatickou tajnou volbu v rámci parlamentu samotného. Zvláště, když nejsou dostatečné počty ke zvolení ani v rámci v podstatě bezzubého, tzv. demokratického bloku a kandidát do vedení dělá vše proto, aby o jeho volbu zájem u většiny nebyl.
Pokud se vládní odpovědnosti Petr Fiala a další lídři bojí, či toho nejsou schopni, ať se zeptají celé své členské základny na jejich názor.
Případně ať předají žezlo více odvážnému, konstruktivnímu, více kompetentnímu lídrovi, který pro prosazení jejich volebního programu udělá podstatně více, než jen bezzubým řečněním.
Proč např. ODS nepodmiňuje spolupráci něčím reálným, např. prosazením úprav v oblasti EET, pomocí drobným živnostníkům. Mohou prosadit, aby se nerealizovaly další fáze EET a ty původní se upravily. To je realistické a v duchu naplňování stěžejního bodu jejich volebního programu.
Podmiňovat spolupráci odstraněním Babiše a Faltýnka je pouhá výmluva, projev zbabělosti čelit z vládní lavice silnému, úspěšnému výsledky a kompetentnímu lídru vítězného hnutí, potenciálnímu premiérovi.
Proč nenechají orgány v trestním řízení konat a nepočkají až na konečné výsledky v kauze starší, než Babišovo působení v politice. Je třeba ctít presumpci neviny. Pokud budou dotyční odsouzeni, uznáni vinnými, tak pak zde bude stále dohoda s ANO, nikoli jen se samotným Babišem, který by nemohl být jako odsouzený přítomen. Tím by vládní dohoda nijak neutrpěla a naplňování programových cílů více demokratických stran by pokračovalo a nebylo nijak ohroženo.
Je z patové situace cesta ven?
Mnohé parlamentní strany utržily ve volbách značnou porážku, a přesto jejich lídři stále mluví za celou stranu, aniž by se zeptali všech svých členů demokraticky na jejich názor, na novou povolební situaci..
Jednají z osobních rovin, z pozice ukřivděnosti, snahy na sebe upozornit a dávat ve všem vinu ANO, o tom, jak nic nedělají, jak manažersky selhali apod.
Kroutí pak pohoršeně hlavou, když není vše předjednáno, ačkoli to byli oni, kdo neměl zájem něco předjednávat. Pouze vznášeli požadavky a nenabízeli žádný ústupek žádnou vstřícnost, reciprocitu. Vítěz je Babiš, tak ať se stará, zní od nich alibisticky neustále dokola.
Lídři těchto stran nejednají dle výsledků voleb v mnoha ohledech, tvrdí že uznávají mnohonásobné vítězství ANO, ale vůbec se tak nechovají. Neberou v potaz nové rozložení sil v parlamentu,
Co může být opravdu demokratickým řešením situace, bez nutnosti dalších voleb
Vedení stran by měly pružně reagovat na novou povolební situaci, nepokračovat v předvolební rétorice a zorganizovat co nejdříve mimořádná stranická referenda v zásadní otázce, zda spolupráce s vítězem voleb ano, či ne a za jakých podmínek.
Neměly by mluvit za všechny své členy, zvláště když se voličské karty rozdaly jinak, než předpokládaly.
Buď strany umožní hnutí ANO vládnout, budou se podílet na vládní moci, zodpovědnosti a zároveň účinné kontrole jednání Andreje Babiše, na naplňování svých programů, nebo se stanou neefektivní , pouze křičící opozicí, jako poslední čtyři roky, bez podstatného vlivu, síly, jejíž nabízené možnosti se sami zřekly.
Řečeno slovy pana Fialy v opačném gardu. Má snad Andrej Babiš přinést kytku a bonboniéru, aby s ním ODS začalo vůbec jednat?
Tady nejde o uklánění se a líbání prstenu, ale o minimální snahu o spolupráci, nikoli jenom vyžadovat a stěžovat si, ale být ochotný i k solidní, konstruktivní nabídce.
V dřívějších povolebních vyjednáváních si dělali vítězové a podporující strany detailní smlouvy o spolupráci.
Kdo z těchto současných lídrů by měl odvahu vyjednávat podporu ve sněmovně pro každý jednotlivý zákon, včetně důvěry pro menšinovou vládu, ad hoc. Tyto strany nedávají Babišovi jinou možnost, než vyjednávat s tím, kdo mu spolupráci nabízí, nikoli permanentně odmítá a nechová se ani zodpovědně, ani státotvorně.
Nezvolení Petra Fialy v prvních dvou kolech bylo ukázkou svobodné vůle všech členů parlamentu, ne pouze jejich vedení , a je odrazem jeho působení především v povolebních jednáních a zároveň vyvrací nařčení, že ANO jedná pod diktátem jedné osoby jako jeden muž. Každý zde projevil svoji svobodnou vůli v duchu přísahy, kterou v parlamentu složil.
Vedení ODS licoměrně naříká, jak se nerespektují výsledky voleb, že oni jsou druzí nejsilnější, přitom oni volbu kandidáta výrazného vítěze voleb nepodpořili vůbec.
Bylo to přesně naopak, pod rouškou obavy z třetího pokusu jmenování premiéra, jako by chtěli říct, že svou negaci a nespolupráci budou nadále držet, bez ohledu na další následky a jakkoli dlouho. Voliči to opravdu vidí a nové předčasné volby by pro tyto bojkotující strany mohly dopadnout velmi nepříznivě.
Početní aritmetika po volbách je jasná a nyní jde jen o to, aby se daly dohromady s vítězem voleb strany s největšími volebními průsečíky a začaly konečně spolupracovat na jejich naplnění.
Přestaly samoúčelně řečnit, stresovat své voliče, stěžovat si a začaly konečně pro tuto zemi a blaho jejích obyvatel už pořádně pracovat. Pro tento a jenom tento důvod byly voleny, ať se jim to líbí, či ne.
Nikdo je do opozičních řad nevolil. Ony se tam sami uchylují, ač jsou vítězem voleb opakovaně vyzývány k opaku. Je to přeci jenom pro ně mnohem pohodlnější.
Chtějí přeci co nejvíce kontrolovat pana Babiše, to se jim ale povede nejlépe ze společných exekutivních lavic na blízko, nikoli z těch vzdálených, opozičních.
