Z úcty k sobě se už nesmíme nechat urážet od tureckých státníků, tak nějak zněl zoufalý výkřik německého prezidenta Frank-Waltera Steinmeiera začátkem letošního roku,
někdy na jaře. Každý člověk s průměrnou morálku by si asi myslel, že skutečně už němečtí státnici z k úcty k sobě se nenechají od tureckého prezidenta a jeho poskoků způsobem, který nemá a nesměl mít oporu v žádné kultuře, urážet.
Kdepak, Erdogan je zná a zná je lépe než my a ví, že pokud jsou ve hře prachy, některým státníkům z Evropy může plivnout i do ksichtu! Tak to ale také udělal, nejen on, ale i jeho přisluhovači a jeho turecký "tisk", který je Erdoganovým reproduktorem!
Angelu Merkel označili jako člověka, co je horší než byl Hitler! Ani pak přímo apeloval na Turky žijící ve SRN, aby nedali svoje hlasy ani CDU/CSU, ale ani SPD či zeleným a die Linke už vůbec ne! Tak chtěl Erdogan rafinovaně destabilizovat SRN, což před volbami v SRN jeho media proklamovala, že destabilizují SNR stejně jako Holandsko, které si dovolilo před jejich volbami nedovolit ministrům Erdogana veřejně vystupovat v Holandsku!
Erdogan říkal: "podívejte se, tím že jsme se nezúčastnili voleb v Holandsku, nemůžou tam dodnes sestavit vládu"! Stejnou taktiku použili ve SRN, to jest v další zemi člena NATO a výsledek: jednak tím umožnili získat více hlasů AfD a jednak vládnoucí strany ztratily tolik hlasů, že je pro ně nyní není snadné sestavit vládu. Po německých volbách si opět Erdogan pogratuloval, gratuloval i svým soukmenovcům, že se jim podařilo i SRN stejně jako Holandsku destabilizovat demokratické volby a tím i vládní systém.
To, že k destabilizaci jisté demokratické země vždy bylo použito radikální strany či "hnutí" té země, je všeobecně známý fakt, tuto taktiku vůči západním státům použil i Sovětský svaz během studené války, kdy tajně podporoval dokonce ultrapravicové strany i v samotném Německu.
Erdogana armáda ve SRN šla tak daleko, že ohrožovali přímo manželku ministra zahraničních věcí Sigmara Gabriela, která ze strachu v zoufalství se musela obrátit na masmédia, že je ohrožena… To ji Německý stát nemohl ochránit, že se musela obrátit i na media? Asi ne….
A teď?
Z úcty k sobě, z úcty k bezpečnosti své manželky, z úcty k demokratické soustavě, z úcty k lidské etika, se najednou SIgmar Gabriel objevuje v tureckém Antalya a to neoficiálně, aby Erdogana ministra zahraničí na kolenou poprosil, aby se už s Německem smířili? Aby je neohrožovali? Aby jim nenadávali? Aby pustili nevinné německé novináře na svobodu, aby jim dali milost? Aby německé firmy působící v Turecku, jako je Mercedes, neosočovali, nešpinili jejich jména, aby netvrdili, že jsou podporovateli terorismu? A to vše ve chvíli, kdy končí jeho mandát a už nebude znovu ministrem zahraničí!
To je ta úcta důstojného politika nesoucí poslání demokratických principů nebo jen jeden z kormidelníků potápějícího se Titaniku, kterému už dlouho nejde o nějakou luxusní úctu či etiku, ale o přežití?
