Nâzim Hikmet Ran (15. ledna 1902, Soluň – 3. června 1963, Moskva) byl turecký spisovatel, básník a dramatik . Proslul zejména svými verši. Patřil k nejvýznamnějším představitelům avantgardy v Turecku.
Těžce a pomalu se rozsvěcuje baroko
neklidně, vzdáleně.
V jeho světlech zčernal osud.
Sochy z Karlova mostu
připomínají ptáky přilétlé z mrtvé hvězdy.
V harmoniích světelných odlesků
v jejich čele jde svatý Petr.
Zjevuje se mi orloj;
dvanáct unavených apoštolů
a se svým táckem Jehuda.
Ne víra, ne boj, ne bolest –
přišli jsme a odcházíme
a dole kamenný osmanský janičář,
chladný a osamělý,
SMRT, která zvoní zvonky
a nahoře zase kokrhající kohout.
Město Praha je jeden lesklý kouř,
jedno veliké krvavé jablko,
Vita Nezval vystupuje z hrobu
své srdce rozbodané v ruce dře
potkává se tu s Orhanem Velim,
přicházejícím z Rumelihisari,
a vypadá jak jeřabina,
a můj Veli, se srdcem krvácejícím v dlaních, zas říká:
„My jsme ze stejného lože, Taufere!“
Nejkrvavější povolání je básnictví;
pro poznání záhady záhad
mučíš svou duši a necháváš ji utrýznit.
Město Praha je jeden velký kouř,
do pěn vltavské vody se s racky ponořil Istanbul,
půjdeme na most Legionářů, abychom chléb jim dali.
Naléháš na mě?
Jen si vzpomeň, město z obrázků,
jak jsem tě pojmenoval: „Praho!“
Ty město jsi ale ve mně zrodilo ještě jinou Prahu!
Z turečtiny přeložil Yekta Uzunoglu, upravil Tomáš Koloc.
Orhan Veli (1914–1950) byl turecký básník, překladatel, satirik a literární teoretik považovaný za zakladatele moderní turecké poezie. Je pohřben na „tureckém Slavíně“, v istanbulské čtvrti Rumelihisari (v překladu „Římská pevnost“).
Jiří Taufer (1911–1986) byl český básník a překladatel (rusista a turkista). S Hikmetem se názorově rozešli už ve druhé polovině padesátých let, kdy se Taufer postavil na stranu neostalinismu.
