Popravy v přímém přenosu?

Blížil se konec nadvlády roku 2006 a u nás v Evropě jsme se právě připravovali na bujaré oslavy příchodu roku nového. Každý, kdo poslední sobotu minulého roku sledoval TV, poslouchal rádio, brouzdal po internetu nebo si četl u ranní kávy denní tisk, nemohl přehlédnout zprávu dne – irácký diktátor Saddám Husajn byl popraven! „Konečně, krutý tyran jako Husajn si to určitě zasloužil, trest smrti odpovídá jeho provinění“, mávl na touto zprávou asi leckdo rukou.

Jenže v té chvíli asi jen málokdo tušil, co vše vyvolá tato poprava, která se dostala na internet, na obrazovky našich televizí i do mobilních telefonů jako ohavné video. I měsíc po oné, v tisku bohatě propírané, popravě se v novinách objevovaly titulky typu „Děti si hrají na popravu a umírají“. Tehdy mě ta zpráva tak šokovala, že jsem se rozhodla věnovat i téma jedné své eseje právě této problematice. Díky tomu jsem si uvědomila, že onen moderní, civilizovaný svět je vlastně pěkně zkažený. Zkažený a přitom relativně pohodlný, docela paradox! No ale co už, svět děláme takový jaky je my, lidé.       

Školáci, děti kolem 10 let, mají tendenci hrát si na „dospěláky“, napodobovat přesně to, co dělají. Žijeme v 21. století, v době technologií, ve zmedializovaném světě, kde se informace šíří rychlostí blesku. Husajnova poprava obletěla celý svět. V nezkrácené, neupravené verzi se dostala k neinformovaným dětem, kteří si na „oběšení“ hrají stejným způsobem jako třeba na „zloděje a policajty“. Seděli u večerních zpráv a pozorovali, jak Husajn visí na oprátce. A co hůř, tyto děti mají přístup k internetu, kde se tato poprava vysílala celá, v celé své morbidní „kráse“. Kolovala z jednoho kouta světa na druhý. Stahována do mobilních telefonů podobně jako hrůzný „Beslanský útok“. Dá se něčemu takovému zabránit? Těžko. Jediné co se dá udělat je, že rodiče budou děti informovat, sledovat zpravodajství a média s nimi, vysvětlovat jim souvislosti, proč je to tak a tak. Ale je mi jasné, že jako "nerodiči" se mi to lehce říká, tedy píše.

Ale je to vůbec správné a morální, aby média zvěřejňovala úplně všechno? Krvavé masakry na silnicích, teroristické útoky „v přímém přenosu“, mrtvé oběti brutálních vražd, popravy? Já osobně si myslím, že by se většina věcí ukazovat veřejnosti měla, neměly by se zatajovat žádné skutečnosti. Jestli zautočí Alkaida na nevinné civilisty, svět by měl vidět, čeho všeho jsou teroristé schopni, jestli na D1 dojde k ošklivé srážce (což bohužel není vůbec výjimečné), ať bezohlední řidiči vidí, co mohou způsobit a tak bychom mohli pokračovat. Ale samozřejmě, jak se říká, všeho s mírou. Lidé, kteří řeší co vysílat a co ne, by měli brát na vědomí fakt, že zpravodajství sledují i děti a že varování moderátora: „Upozorňujeme, že následující záběry jsou drastické, a nejsou vhodné pro děti a slabší povahy.“ není asi úplně odrazující. Nicméně to, co se děje, je součástí dnešního světa, v němž žijeme. A před vším tím zlem, které se na nás hrne ze všech stran prostě nemůžeme zavírat oči a namlouvat si, že nám se to stát nemůže, že se to vše děje daleko od nás. Můžeme přepnout kanál, ale tím všechny ty masakry, útoky, vraždy, nehody, živelné katastrofy bohužel nezmizí. A co je nejhorší, na internetu a v mobilech budou dál kolovat amatérská videa krutostí plných krve a děti si je s radostí budou pouštět a rozesílat dál. Je to normální? Je úplně v pořádku, že školáci tráví čas tím, že sledují autentické záběry vražd, poprav, teroristických útoků? Proč se pak pozastavujeme nad zprávou, že školák střílel ve škole po svých spolužácích? Proč se pozastavujeme nad tím, že vysokoškolský student, tedy vzdělaný mladý člověk (alespoň by se to dalo očekávat!), zabil jen tak pro nic za nic 30 svých spolužáků? Proč se pozastavujeme nad tím, že žák ZŠ natačí na mobil šikanu svých kamarádů? Čím je svět vzdělanější a civilizovanější, tím víc přibývá nepochopitelných krutostí a naprosto zbytečně umírají nevinní lidé.

Husajnova poprava ovšem není jedinou „zabíjející“ dětskou hrou. Vzpomínám si (a že už je to docela dlouho!) na aféru kolem kultovních Simpsonů. Je tomu tak 10 let, co mi máma zakazovala tyto žluté nesmysly sledovat (nic proti, i většina mých kamarádů je zbožňuje). A mně to vlastně zůstalo dodnes. Tehdy malí kluci dělali to, co hrdinové seriálu a zabili svou mladší kamarádku. Děti zkrátka nepřestanou napodobovat dění kolem sebe. Tomu se zabránit nedá. A stejně tak se bohužel nedá zabránit ani šíření násilí. Rodiče však jednu věc udělat mohou – věnovat se víc svým dětem, zajímat se o náplň jejich volného času a mluvit s nimi o medializovaných informacích, které se na ně valí ze všech stran. Média jsou přece od toho, aby informovala. Ne aby cokoliv zatajovala či cenzurovala. Je na rodičích a učitelích, aby dětem vysvětlovali souvislosti. Nebo se snad mýlím? To je lidské, stejně jako subjektivní názory na danou problematiku... Rozhodně je nemám v úmyslu komukoli vnucovat!