Přes hranice? Jedině za flašku…

Tak a je to tady zase. Školáci už si dva týdny zvykají na školní lavice, sluneční paprsky přestávají hřát, dny se zkracují a vyjít si do ulic jen v tričku je o rýmu. Zkrátka podzim se po roce zase hlásí o svou nadvládu. Přesto ještě pořád probíhá sezona dovolených, i když už pozvolna finišuje.

Cestovky však stále mají plné ruce práce. Právě toto období je totiž u moře kouzelné – žádné davy turistů, žádné zácpy na hraničních přechodech a k tomu ještě nízká cena zájezdů. To je lákavé pro všechny, kteří nejsou závislí na oněch dvou měsích prázdnin.

České platy se zvyšují a s ní i životní úroveň, nic nového. Jak moc to cítíme na vlastní kůži, o tom by se dalo polemizovat. Nicméně, pravdou zůstává, že letní dovolená u moře či zimní lyžovačka v Alpách je v posledních letech pro většinu Čechů takřka samozřejmostí. Ale dostat se k moři výhodně, vyžaduje trpělivost, neboť ne každý má na leteckou dopravu a ne každému se létání líbí. Taková cesta k vytouženému mořskému pobřeží přes několik států může být jak zábavná a vzrušující, tak nebezpečná a zdlouhavá. A celníci nám ji dokáží skvěle „zpříjemnit“.

Určitě už jste někdy sami něco podobného zažili. Sedíte v autobuse, natěšení na moře, sluníčko a jižanský temperament, když tu najednou celník zavelí a váš autobus nechá iks hodin stát na hranicích a často si i nechá ukázat jedno zavazadlo za druhým. Bezpečnost? Rutinní kontrola? Kdepak! Princip je prostý. Zatímco ve fotbale hrají hlavní roli kapříci, v cestovním ruchu vítězí kartony cigaret, bedny piva, lahvinka nějakého chutného lihu nebo pár bankovek vložených do pasu. Jak jednoduché. Řidiči autobusů nic nezmůžou. Oním místem totiž za celou sezonu musejí projet nesčetněkrát a riskovat obrovská časová manka není zrovna dobrým řešením. Jsou zavíslí na majitelích dopravních společností a cestovních kanceláří. A ti zase na spokojenosti svých klientů – turistů. Takže nejlepší je se rovnou připravit. Protože celníci si vždycky najdou něco, co „nevyhovuje“. Zkušení šoféři jezdící stále ty samé trasy už vědí, jak na ně. Ale je to v pořádku? Je to jen byznys? Má se platit za rychlé odbavení na přechodech? Ani náhodou!

Den co den se dostane přes hranice nespočet balíčků s bílým práškem, nespočet kartonů cigaret a alkoholu, nespočet padělaných věcí a nespočet přistěhovalců. Tak buď jsou celníci slepí nebo neuvěřitelně mazaní. Těm problémy nedělají, ale nám, obyčejným turistům ano. Co mohou vlády těchto států v této věci udělat? Asi nicmoc a asi o tom ani nějak nepřemýšlejí. Všichni jsou přeci spokojení – řidiči se nemusejí stresovat s nespkojenými cestujícími, cestující nemusejí ztrácet čas ze své dovolené čekáním na hranicích, celníci si z „dýšek“ přijdou na slušný přivýdělek, no a prodejci zájezdů mohou dál posílát plné autobusy do přímořských oblastí. Proč se nad tím vlastně pozastavuji? Proč nad tím rok co rok při cestě na dovču kroutím hlavou? V dnešní době plné korupce? Vždyť je to k smíchu – „Máte pro nás něco k „proclení“? Ne, tak to zase otočte…“.