Tři kroky k rozumné ceně energie

Na pozadí demonstrací v ulicích bulharské Sofie – jakkoli politicky motivovaných – se jasně ukazuje nečekaně velký vliv, jaký může mít na osud současné země v Evropě cena energie. Až donedávna se přitom velká část naší vlastní české debaty o energetické bezpečnosti tématu ceny úspěšně vyhýbala. Diskutovalo se především o dostatečné diverzifikaci energetických zdrojů, zejména jejich zeměpisného původu, a dopadů energetiky na životní prostředí.

   Pokud jde o cenu, vystačili jsme si do roku 2000 s tím, že hodnotu elektřiny nemůže určovat stát, ale svobodný trh. Že ji neovlivníme. A podobně jako ještě nedávno Bulhaři jsme měli zato, že není důvod, aby kvůli němu cena rostla. Od roku 2001 sice máme regulační úřad, ale tak trochu jako nechtěné dítě, jen proto, že to po nás chtěla Evropská unie. Například Mirek Topolánek nebo předseda „Svobodných“ Petr Mach by ho nejraději zrušili.

   Mezinárodní energetická agentura (IEA) definuje energetickou bezpečnost jako „přístup k dostatečnému množství spolehlivé energie za přijatelnou cenu a s ohledem na životní prostředí“. Zdůrazňuje přitom, že diverzifikace zdrojů a ekologie jsou sice důležité, ale že nelze zapomínat ani na další faktory, které zajišťují energetice státu plynulý rozvoj.

  České republiky se z těchto opomíjených faktorů hodně týká například nedostatek kvalifikovaných technických pracovníků. To bude vyžadovat co nejdříve rychlý zásah státu ve prospěch technického školství. Hlavním faktorem ohrožujícím českou energetickou bezpečnost se ale stává právě cena. A to jak pro průmysl, tak i domácnosti.

  Aktuální propad průmyslové výroby i spotřeby domácností je do velké míry umocněn rostoucí cenou vstupů. Firmy kvůli výdajům za energii ztrácejí konkurenceschopnost, ruší výrobu a musí propouštět. Lidem v domácnostech, kteří mají práci, zbývá po zaplacení složenek méně peněz na nákup spotřebního zboží. To ekonomiku sráží opět o stupínek níž.

   Cena plynu i elektřiny je pro české domácnosti ve srovnání s 12 novými členy EU nadprůměrná. Za plyn platíme skoro stejně jako Španělé a Francouzi, za elektřinu jako Britové. Nejsme na tom sice tak špatně jako Maďaři, kteří v tabulkách cenových srovnání v naší části Evropy vedou, ale cena energií se stala výrazným faktorem ovlivňujícím růst českého hospodářství. Co s tím?

   První krok vyplývá z doporučení zmíněné energetické agentury  IEA. Musíme znovu s rozmyslem zvážit možnosti našich energetických zdrojů a pokorně se na ně podívat optikou aktuálních priorit. Geograficky bezpečný energetický zdroj je ten, který máme doma.

  Za druhé není možné, aby zájmy environmentálních skupin a „bursíkovských“ stran ovlivňovaly politiku státu natolik, že platíme za alternativní energetické zdroje o miliardy korun víc, než je třeba. Což je bohužel počátek skandálního příběhu se slunečními elektrárnami.

  A za třetí, je třeba znovu posoudit, kde všude může energetický trh regulovat stát. Co můžeme udělat proto, aby svoboda trhu skutečně vedla ke konkurenci, a ne k posílení dominantních hráčů a jimi diktovaných cen. Včetně zavedení přísnějších sankcí vůči těm obchodníkům, kteří si stále svobodu trhu s energií pletou se svobodou napálit zákazníka všude, kde můžou.