Rekonstrukce nebo dekonstrukce státu?

Nikým nevolená skupina lidí bez mandátu od voličů se s formulkami „my, a nikdo jiný, máme svatou pravdu“ snaží o prosazení jedné konkrétní podoby řady zákonů. Říkají si Rekonstrukce státu.

Ve skutečnosti je to spíše Dekonstrukce.

Ještě ke všemu Dekonstrukce státu financovaná menšími miliardáři z okruhu velkého miliardáře.

Nyní do schránek po celé zemi putují noviny, kde jsem označen jako jeden ze „zrádců“, který sedmkrát nesplnil jakýsi slib.

Tak tedy za prvé. Já jsem slíbil podporu zákonu o registru smluv. A vždy jsem tento zákon podporoval.

Za druhé. Slíbil jsem věrnost své vlasti. Připomenu slib poslance: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Tam není napsáno věrnost „Rekonstrukci státu“, tam je řeč o České republice. Pokud tedy pánové z Rekonstrukce státu s neuvěřitelnou arogancí prosazují verzi zveřejňování smluv, která by znamenala obrovská rizika pro firmy, jako jsou Budvar, ČEZ a několik (možná spíše několik desítek) dalších, pak tedy sorry jako, ale to budu nesporně loajální „lidu“ a ne nátlakové skupině pracující v čímsi žoldu. Tedy pokud jsem prosazoval změny v zákoně o registru smluv, vždy to byly změny, které měly za cíl ochránit ekonomické zájmy státu.

Za třetí. V podstatě jediný zákon, ve kterém jsem se s Rekonstrukcí státu dostal do nějakého faktického sporu, byl vždy a pouze zákon o registru smluv. V ostatních případech jsem podporoval znění, se kterým lidé z Rekonstrukce státu souhlasili. Některé věci bych si třeba představoval jinak, v některých případech dokonce přísněji, ale bral jsem to jako nutný kompromis.

Za čtvrté. Rekonstrukce státu se snaží vytvořit sama o sobě pohádku, ve kterém je sličným a statečným princem. A tento princ bojuje odvážně a ve jménu všech občanů proti hydře zkorumpovaných politiků. Je to samozřejmě čistá fikce. Ale lidé rádi věří pohádkám. Pokud to některým vydrží až do dospělosti, tak co naplat. Jenže ve skutečném světě bývají ti, kdo nejvíce hovoří o cti, pracovitosti a nutnosti změny chameleoni či vlci v rouše beránčím.

Já nevím, komu ku prospěchu měla být verze registru smluv, kde by velmi důležité podniky s podílem státu musely zveřejňovat své „intimní“ informace. Vzhledem k tomu, že podobné povinnosti soukromé firmy podnikající na stejném písečku (třeba pivovarnictví) nemají, jednoznačně se dostávají státní společnosti do velmi nevýhodné obchodní situace. Což určitě není „zájem všeho lidu“, protože jde o firmy, které hodně lidí zaměstnávají a které také odvádějí skutečně hodně peněz do státního rozpočtu. Takže ať si mne pánové z rekonstrukční divize označují třeba za padesátinásobného zrádce, oni nemají žádný mandát k tomu, aby to posoudili. Silná slova a nemalé peníze, které do toho investují spíše nahrávají otázce Qui bono, čili v čí prospěch to vlastně takhle hezky před volbami hartusí…