Ohlédnutí za Nečasovou cestou do pekel

Cesta do pekel je lemována dobrými úmysly, říká staré osvědčedné přísloví. Jak dopadá zpětně vláda Petra Nečase při porovnání zdánlivě bohulibých plánů a smutných skutečných výsledků v ekonomické oblasti?

 Zřejmě největší problém, který si Petr Nečas do své vlády přinesl, byla výrazná ideologická zaslepenost. Jako do morku kostí přesvědčený katolický pravičák se Petr Nečas řídil hlavně ideolovými motivy, místo toho, aby jeho vláda pružně reagovala na proměnlivou situaci globálního hospodářství.

 Moje hlavní výtka vůči ekonomické politice odstupující vlády spočívá v tom, že přivedla českou ekonomiku do nejdelší recese od roku 1996. Většina i pravicových ekonomů se už nyní shoduje, že za to může nejen hospodářský pokles celé Evropy, ale především přehnané rozpočtové škrty.

 Dobrým Nečasovým úmyslem bylo v tomto případě snížit rozpočtový deficit státu a stabilizovat veřejné finance. Pokud by ale na chvíli odložil ideologické klapky z očí, muselo by mu být jasné, že omezovat státní výdaje a zvyšovat daně v době recese, navíc u státu, který měl a má jeden z nejnižších schodků rozpočtu na světě, je prostě pitomost. Vedlo to pouze k tomu, že česká ekonomika, ještě nedávno premiant regionu, propadá ve srovnání s Polskem i Slovenskem.

 Navíc i samotné snižování deficitu bylo zcela nedotažené. Největší rozpočtový schodek v procentech HDP měla v historii ČR vláda Mirka Topolánka v roce 2009 (- 5,5 procenta). Nečasova vláda měla ale loni skoro stejný: - 4,9 procenta. Od dob vlády médii vysmívaného Jiřího Paroubka, kdy byl státní dluh 800 miliard Kč, vystoupal dluh na dvojnásobek, na loňských 1660 miliard. To měla být "vláda rozpočtové odpovědnosti"?

 O Nečasově "podpoře průmyslu" jsem zde v blogu psal už několikrát. Jak mám ale vnímat dobrý úmysl podpořit podnikání optikou toho, že pro chaos způsobený loni před koncem roku pozdním schvalováním výše DPH je turecké hospodářství opravdu slabé slovo? Jak vnímat fakt, že rádobypravicová vláda daně výhradně zvyšovala?

 A co jistě dobrý nápad provést důchodovou reformu? Výsledkem je naprosto nezvládnutá situace, kdy tzv. druhému pilíři nevěří dokonce ani vládní poslanci. Vypořádání s církvemi formou stamiliardové díry do veřejných prostředků smutné shrnutí jen podtrhává.

 Petr Nečas opouští českou ekonomiku ještě v horším stavu, než ji po Fischerovi a Topolánkovi převzal. Může ho nám být líto kvůli tomu, že byl smeten bizarním skandálem s horlivou milenkou. Ale nesmíme zapomenout, že svými tak zvaně dobrými úmysly přivedl zemi na pokraj ekonomického propadu a sociální bídy.