Záhada půlnoční lechtivosti
Blížila se půlnoc. Dítě zhluboka oddychovalo a měsíc nádherně osvětloval všechno právě jen natolik, aby se to zdálo tajemně krásné. Přitažlivé. Vzrušující. Naše těla se opatrně propletla, a snaha o zklidnění dechu vyšla naprázdno. Postel zavrzala. Zkameněli jsme v podivném propletenci, ale dítě sladce spalo dál. Oddala jsem se konečně uvolněně společné činnosti a spěla k blaženosti. Výbuch sopky a země se pohnula…Vůbec jsem si neuvědomila zvukový doprovod uniknuvší mi ze rtů, na moment přehlušený šuměním krve v žilách a tlukotem dvou srdcí.
„ Maminko! Co je ti? Tebe něco bolí?“
Srdce jsem najednou neslyšela, protože došlo k dočasné zástavě. Následná reakce zřejmě vyplynula z vyplavených endorfinů a úleku:
„ Ne,ne…bobečku, klidně spinkej…nic se neděje…Sváťa mi jen lochtá…“ a následoval úlevný záchvat smíchu.
„ Aha, tak mi nebuďte, jo?“ Dítě zase uklidněně ulehlo a hned usnulo.
Řehnili jsme se pod dekou jako dva spiklenci.
Uběhl den a já na celou historku zapomněla. Ale synek ne. Zčistajasna se přiblížil, zrovna když jsem v klídku popíjela odpolední kafe, a má ostražitost poklesla na nulu, což se v jeho přítomnosti nestává často. Se soustředěným výrazem mi začal šimrat pod paží. Zkoumal můj výraz, který se příliš nezměnil, protože nejsem lechtivá.
„ Tebe to nelochtá?“ Přešel v experimentu na břicho, chodidla i pod bradu…
„ Nejsem lechtivá. Když jsem byla malá tak jo, ale nějak mi to přešlo…“ odpovídám bohorově netuše zradu.
„ A jak to, že když tě včera v noci Sváťa lochtal, tak ses smála, až mi to vzbudilo…“ nespouští ze mě oči, jakoby mě chtěl přistihnout při lži, nebo co. Aj ta krajta, nadechuju se k odpovědi, protože když neodpovím, vynoří se dalších deset otázek. Říct, že Sváťa ví, kde mě lechtat nepřicházelo v úvahu…kdo ví, co by pak to dítě vymyslelo…
„ No, já jsem totiž lechtivá jen o půlnoci a ještě navíc jen při úplňku…“ a vyčkávám, co on na to.
„ A proč někdo je o půlnoci lechtivej, a z někoho je vlkodlak…“ No, tak to snad dám, čekala jsem horší kalibr.
„ Protože každej člověk je jinej, z někoho se stane na chvíli třeba víla – ale jen z toho, kdo je na úplněk citlivej, a z někoho je vlkodlak, a někdo je lechtivej a ráno už si nic nepamatuje…“ hlavně v tom nehledej logiku, zlato, protože to už budu v úzkých… snažím se ho telepaticky ovlivnit.
„ A proč z tebe není víla?“
„ Protože z maminek víly bejt nemůžou, nemůžou si jen tak někde v lese tancovat až do rána při měsíčku, a nechat děti doma samotný…A tak jsou maminky o půlnoci prostě už jen lechtivý…To pak stačí, když se mi někdo jen dotkne a můžu se zbláznit…“
„ No to sem teda slyšel…“ významně zvedl obočí „ ale lepší, než kdybys někde tančila v lese a ze Sváti byl vlkodlak…“
„ Tak to rozhodně…Doufám, že příště už tě nevzbudím…“ a myslím to upřímně.
„ Mě to nebude vadit, já sem rád, když se směješ…“ pošimrá mi ještě jednou pod bradou.
Jo, kamaráde, já sem taky ráda, když se o půlnoci směju.
Johanka Ulrichová
Dáme si Tečku na nádraží mámo, a pohoda džez, máme to v suchu...
Zásadní otázky v souvislosti s covidem, které by si měl klást každý, ale neklade: ono je to vytěsňování pohodlnější...Ptám se, a chci odpovědi.
Johanka Ulrichová
R.I.P. Terezo Spencerová
"Ranní kávička" s Terezou Spencerovou už nebude...Nebudu se spiklenecky pochechtávat s hrnkem kafe...A souhlasně přikyvovat. A překvapeně kulit oči nad jejím úhlem pohledu.
Johanka Ulrichová
Sedíc na balvanu v río Palo Alto, rozjímám, proč ho nepřerazit....Pro tebe, Maxi
Původní záměr byl posnídaňovej relax poblíž volkánu Barú v překrásně exotický horský přírodě...Nakonec ale sedím na balvanu jako žába zakletá do mezigeneračního konfliktu s vlastním prepubertálním potomkem.
Johanka Ulrichová
Sama s dítětem po Střední Americe - díl IV. -Las Tablas, Las Lajas
...aneb naše motto "Mít se krásně"....Jak drobný nepříjemnosti vyvažujou krásný maličkosti a obráceně...Hmyz x mušle, bouřky x oceán, minibusy x výhledy...
Johanka Ulrichová
Sama s dítětem po Střední Americe - Las Catalinas, Coronado
Častá otázka sledujících je: Proč tam jste? Popravdě mi tenhle dotaz celkem udivuje, páč je spousta důvodů, proč být ve Střední Americe, ale když nad tím tak přemýšlím, odpověď zní: Protože jsem chtěla.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fiala mluvil s Netanjahuem, členové vlády mluví o zatykači z Haagu opatrně
Premiér Petr Fiala si telefonoval s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahu. O zatykač na něj,...
Černomořská flotila dále slábne. Zasáhli jsme korvetu Ciklon, hlásí Kyjev
Ukrajinská armáda oznámila zásah ruské korvety Ciklon v Sevastopolu na Moskvou okupovaném...
Na Rychnovsku se střetl vlak s autem, tragickou nehodu nepřežili dva lidé
Při dopravní nehodě auta s vlakem v Čermné nad Orlicí na Rychnovsku zemřeli dva lidé. Na místě...
Poslanci kývli na možnost odpuštění penále z odvodů na zdravotní pojištění
Poslanci schválili možnost odpuštění penále z odvodů na zdravotní pojištění. Pomoci to má těm,...
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...
- Počet článků 46
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1817x