Každý máme s očkováním své zkušenosti. Ať již sami z dětství, z dospělosti nebo z očkování svých dětí. Ani jedna z mých všech generačních zkušeností není dobrá.
Když jsem jako dítě absolvovala stresující a zátěžové očkovací martýrium např. proti tuberkulóze, nechápala jsem jako dítě, oč jde. Nejprve zjišťování, zda mám obranné protilátky, avšak nikdy jsem se neujala. Ani po několikerém přeočkování se mi protilátky nevytvořily, takže očkování bylo jen vlastně zbytečnou zátěží pro organismus. Přesto jsem tuberkulózu nikdy nedostala, ale naopak byla jsem jí spíše vystavena, když mne honili do zařízení pro plicní pacienty na zcela zbytečné snímkování a očkování.
Když se mi narodila dcera, zažila jsem šílenou zkušenost, kdy málem zemřela po vakcinaci dětské obrny.
Třetí špatná zkušenost s kvalitou očkovací vakcíny mne zastihla v zaměstnání, kdy jsme jako zaměstnanecký bonus dostali zdarma očkování proti klíšťové encefalitidě. Tehdy jsme se po tomto „daru“ potkávali na chodbách jako ploužící se stíny, s horečkou, bolestmi celého těla, nevolností, a sborově nadávali, cože to do nás napíchali , či cosi hrozného testovali. Byla to hrůza. Štěstí, že nikdo z nás, několika tisíc očkovaných nezemřel, nicméně trvalé následky této „ušlechtilé“ akce farmaceutické lobby, (ve které výrobce vakcíny vyinkasoval jistě nemalé peníze), si odnesla řada z nás.
Od té doby po těch všech špatných zkušenostech na vlastní kůži odmítám dávat své děti nebo sebe jako pokusné zvířátko k účelům farmaceutického byznysu!
Argumenty typu, že můžeme být rádi, že u nás neřádí třeba černé neštovice díky očkování, byl lichý již v sedmdesátých letech minulého století.
Ale proč se novorozencům očkuje již v porodnicích hromadná vakcína, v níž je zahrnuta např. i žloutenka typu B, která se přenáší zejména pohlavním stykem, postrádá jakýkoli smysl.
Před nedávnou dobou jsem několikrát navštívila například Indii. Indie je kontinent, kde pojem hygiena je v reálném životě obyčejných lidí prakticky neznámý. A veřejné správě také nic neříká. Neexistuje tu prakticky kanalizace tak, jak ji známe z euro-atlantického prostoru, neexistuje tu povědomí, že se nelze koupat, prát či umývat nádobí ve stoce, kam odtékají fekálie a koupají se hospodářská i toulavá zvířata či krysy. Přesto jsem – se svým osvíceným názorem o hygieně – tímto hygienickým peklem prošla bez problému,a to v obou případech.
Zdravé tělo si poradí s většinou chorob, které se očkují, i bez očkování. A to nemocné se zhoršenou imunitou očkovat stejně nelze. A když navíc existuje dobrá preventivní osvěta i praxe, zahrnující hygienu jako běžný každodenní návyk, pak očkování samotné je větším rizikem, než neočkování. Ale faktem je, že se očkuje spíše z komerčních důvodů.
Daleko větší „epidemií“ se smrtícími následky je dnes dopravní provoz. Když jedete po dálnici spolu pospávajícími řidiči kamionů na jejich šílených strojích, pak je mnohem aktuálnější otázka, proč třeba nenařídit zákonem zákaz přepravy zboží v kamionech po veřejných komunikacích společně s individuální osobní přepravou. Vždyť při dopravních nehodách vyhasínají stovky tisíc nevinných obětí, což jsou čísla rovnající, ba předčící epidemii spalniček, černého kašle, neštovic, příušnic, žloutenky, obrny a mnoha dalších chorob, kterému jsou nuceně vystaveny dnešní bezbranné dětské oběti.
A za riziko komplikací očkování přitom nikdo nenese zodpovědnost! Zatímco rodičům, kteří nechtějí své dítě vystavovat takové zbytečné zátěži očkování, hrozí exkomunikace dítěte z dětského kolektivu, a bude se s ním jednat jako s postiženým prašivinou!
Svrab a neštovice na kapitány farmaceutického průmyslu a všem, kdo od této zrůdné lobby berou provize a úplatky a prosazují povinné očkování do zákonů – a to na úkor našich nevinných dětí!
A pak že u nás neexistuje legitimní obchod s dětmi!
Povinnost nechat dítě očkovat je veskrze praktika, která má povahu ryze totalitní.
A žít v takovém státě je vskutku velké riziko; co když příště odhlasují a nařídí nakoupit si hromadně zbraně, protože je to dobrý byznys pro bossy zbrojního průmyslu, ačkoli je všeobecně známý fakt, že zbraně každodenně také zabijí víc lidí, než nějaké bakterie. Takový kvér do každé země a rodiny, to je jistota vzkvétající ekonomiky – ne tak ale jistota lidského života.
Možná, že zorganizovat výzvu za hromadný exodus rodičů z důvodů nesvobody rozhodovat o právech dítěte, by byl namístě právě teď.
