Protože žalobce už nemínil dál házet příslovečný hrách na zeď planým doplňováním stížností a urgováním jejich vyřízení, když se jimi Městský soud v Praze podle písemné výhrůžky nehodlá zabývat...
Kauza 34 C 65/2004, Městský soud v Praze, soudce JUDr. Martin Valehrach.
Protože žalobce už nemínil dál házet příslovečný hrách na zeď planým doplňováním stížností a urgováním jejich vyřízení, když se jimi Městský soud v Praze podle písemné výhrůžky nehodlá zabývat, rozhodl se, že si bude na tamní státní soudní úředníky stěžovat Ministerstvu spravedlnosti ČR.
V naději, že v tomto případě bude šetření stížnosti důkladné a závěry budou důsledné, odeslal žalobce dne 14.8.2016 onomu státnímu orgánu následující přípis:
„Oznamuji, že jsem Městským soudem v Praze okraden o 60,- Kč, je mně znemožněno nakládat s majetkem. Na základě výzvy soudu jsem uhradil soudní poplatek za okopírování soudu známé listiny. Soud s listinami nepřípustně manipuloval a odmítl vrátit mně nepoužitý soudní poplatek, který použil k úhradě za okopírování návrhu na předběžné opatření, které mně bylo podvrženo, ač jsem je neobjednal a nepožadoval. Soud i na machinacích zúčastněné soudní osoby vyvolaly ztrátu důvěry v justici.
K tomu uvádím podrobněji: Roky a aktuálně 8.1.2016 a 7.3.2016 jsem se na Městském soudu v Praze domáhal kopie návrhu na předběžné opatření s formulacemi (...) jedná se o mé vlastnoruční uvedení mého jména (…) a (…) jedná se o pravý můj podpis na plné moci (…), z čehož údajně vzešlo odůvodnění rozsudku 34 C 65/2004.
Dopisem uvedeného soudu ze dne 7.3.2016 jsem byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za zhotovení kopií, načež jsem obdržel další přípis s datem 9.3.2016, kde jsem byl informován, že „(...) po zaplacení částky 60,- Kč (…) Vám bude předmětná listina zaslána (…).“ Zcela logicky jsem chápal, že jde o listinu uznávající mé autorství podpisu s vpředu uvedenými formulacemi.
Načež jsem 29.3.2016 obdržel kopii návrhu s obrannými texty, kterou jsem nežádal, ale odmítal. V dopise mně bylo psáno, že ,jste podáním ze dne 8.1.2016 požádal o poskytnutí kopie (Vámi podaného) návrhu na předběžné opatření´.
Jde o falšování skutečnosti. Jak je doloženo, jde o podvodné jednání – žádal jsem o kopii s texty doznávacími, ne obrannými.
Vzhledem k tomu, že právničky u MS v Praze věděly, že se návrh s vpředu uvedenými formulacemi v první osobě ve spise nenachází, nemělo dojít k vyměření soudního poplatku, když nebylo z čeho pořídit kopii. Když došlo k vyměření a k uhrazení soudního poplatku bez možnosti získat za něj mnou požadované kopie, bylo povinností soudu mně peníze vrátit a odklidit z mého domu mně podvrženou kopii, kterou od soudů bezdůvodně mám ve čtyřech exemplářích, přičemž mně jsou zcela k ničemu.
Městský soud v Praze nepřípustně manipuloval s listinami, falšoval je, zneužil můj soudní poplatek, takže zadržuje mých 60,- Kč, které mně nevrátil, a znemožňuje mně tak nakládat s mým majetkem. Lstí mně podvrhl návrh na předběžné opatření, který neodváží.
Soud žádost s vpředu psanými formulacemi zfalšoval na žádost bez nich.
V druhém dopise místopředsedkyně JUDr. Simony Bradáčové je při šetření stížnosti překrucována skutečnost (…).“
Na základě žádosti o kopii listiny v první osobě bylo předstíráno, že se žalobce domáhal listiny bez těchto formulací, jež mu také byla podvržena. Přípisy u městského soudu však prokazují – budou-li konečně využity při poctivém šetření stížnosti –, že žalobce soustavně požadoval listinu s vpředu uvedenými formulacemi.
Závěr dopisu jmenované místopředsedkyně vydává poplatek 60,- Kč za zákonný a vyměřený údajně za žalobcem požadovanou listinu bez formulací v první osobě, „(...) a kopie Vámi požadované listiny Vám byla zaslána, tudíž k vracení soudního poplatku není žádný důvod.“ Jde o důkazy, že výsledek „přezkumu“ vychází ze lží a z falšování skutečností.
Stížnost ministerstvu končí požadavkem vrácení 60,- Kč a úhrady nákladů, posouzení důvodnosti postihu soudních osob a informování o krocích ministerstva.
Překvapením pro žalobce byl s datem 24.8.2016 obdržený dopis od ministerského odboru kontroly:
„(...) sdělujeme Vám, že jsme Vaše podání ze dne 14.8.2016, v němž poukazujete na to, že jste byl Městským soudem v Praze “okraden“ o 60,- Kč – mělo se jednat o poplatek za vyhotovení kopie listiny, který však byl, jak tvrdíte, použit k úhradě za okopírování jiné listiny-návrhu na předběžné opatření, postoupili k přímému vyřízení předsedovi tamního soudu s tím, aby Vám poskytl vysvětlení k danému problému. Zdejší úřad bude o způsobu vyřízení Vašeho podání též zpraven.“
Žalobce si nedělal iluze o tom, jak se předseda soudu projeví. Při stížnostech o sobě nedával vědět. A i kdyby se předseda soudu k šetření stížnosti rozhoupal, lze se s úspěchem domnívat, že dávat městskému soudu k řešení stížnost, která se ho týká, není důvěryhodné.
Žalobce v netrpělivém očekávání, co učiní odbor kontroly, pro jistotu 28.8.2016 k podnícení jeho aktivity zopakoval, co a jak by mělo být řešeno – směroval kontrolory tak, aby se zabývali tím, s čím on u městského soudu neuspěl. Sděloval, že představitelé státní správy Městského soudu v Praze ze spisu 34 C 65/2004 a z jeho stížností i ze související korespondence – aktuálně z jeho dopisů s datem 8.1.2016 a 7.3.2016 – vědí, že se roky domáhá kopie listiny s těmito formulacemi (pozn. aut. - viz vpředu). I když věděli, že se taková listina ve spise nenachází, takže nelze soudní poplatek 60,- Kč využít k úhradě žádané kopie s uvedenými formulacemi, soud mu uvedený obnos nevrátil. Tuto částku použil k úhradě kopie zcela jiného návrhu, kterou žalobce dne 29.3.2016 převzal v omylu, že jde o kopii listiny s formulacemi v první osobě. Žalobce opakovaně požadoval, aby se soud postaral o odstranění z jeho obydlí nežádané, odmítnuté kopie.
„Protože správa uvedeného soudu nereaguje, nehodlám nadále rozmnožovat počet těchto kopií v mém vnuceném držení. Právníci MSP jsou informováni, že už mně soudy dříve podvrhly tři kopie, takže i proto je mně současná kopie k ničemu, pročež ji uložím v advokátní kanceláři. Informuji o tom, jelikož budou narůstat náklady (odnětí mně šedesáti korun při úroku z prodlení také bude něco stát) (...) .“
V závěrečné větě žalobce navázal na sdělení, že má dojít k vysvětlení předsedou soudu: „Mně jde spíš o mé peníze, za něž si koupím bochník chleba a čtvrtku másla.“
Ani to s kontrolory nehnulo, nijak se neprojevili. Aby začali působit, žalobce se snažil je podnítit informováním o situaci a dáním jim na vědomí, co on zamýšlí:
„(…) předseda pražského městského soudu nereaguje, žádného jeho vyjádření jsem se nedočkal, natož abych obdržel peníze. Hodlám vyhlásit snídaňovou hladovku – soud mně nevrátil mých 60,- Kč, takže si nemohu koupit za ně určený bochník a máslo, tudíž týden budu místo snídaně hladovět.
Připomínám, že uložím u advokáta podvrženou nežádanou listinu bez mnou uváděných formulací.“
V polovině září se dostalo soudu i kontrole informace, že žalobce dne 9.9.2016 předal do advokátní úschovy k vyzvednutí soudem lstivě podsunutou a přes výzvu neodstraněnou kopii listiny Návrh na předběžné opatření bez známých formulací.
Načež se žalobce pídil po tom, zda a kdy se soud ministerstvu ozval, když jemu ne, ač to bylo kontrolou slíbeno. I když mu samozřejmě nejde o řeči, ale o odpovědné šetření s informováním o nápravě. Načež se žalobce dozvěděl, že se městský soud ozval odkázáním se na své sdělení ze dne 22.6.2016 o nereagování na další podání, což se vztahuje i na tento případ, takže soud pomíjí kontrolou postoupené podání. Z toho plyne, že žalobce je odstaven nejen pokud jde o jeho přímé obracení se na státní správu soudu, ale i když je prostředníkem ministerstvo. A jak nemá jít o stejný obsah stížnosti, když křivárny nebyly u městského soudu šetřeny a napraveny.
Když padla občanova otázka, co tedy podnikne ministerstvo, na které se spoléhal, dozvěděl se, že nic, šetřit takovou stížnost ministerstvu nepřísluší.
Z toho plyne, že předsedové a místopředsedové soudů jsou nepostižitelní a občan nemá zastání.
Šlo nejen o lži, ale i o machinace s listinami a s vlastnictvím občana, šlo o falšování, zneužití pravomoci úřední osoby. Jde o beznaděj, o tíseň, stres z újmy na vlastnických právech a z bezmoci v souvislosti s nemožností domoci se práva a spravedlnosti. Jde o nízkou škodu hmotnou, ale o značnou újmu nehmotnou, o psychickou traumatizaci z beznaděje. A jde o ztrátu důvěry v soud a soudní osoby, které svým jednáním poškozují jméno soudců.
Zneužitím zákona a zřejmě v důsledku neexistence právního předpisu, který by umožnil státnímu orgánu zabývat se stížností na představitele státní správy soudu, je zakonzervován stav, že občan stále nemá své peníze a že žalobcem nežádaná listina stále vyčkává v kanceláři advokátky. Stále platí nedávný titulek Městský soud nevrátil vylákaný soudní poplatek.
Žalobce dopadl, jako kdyby si stěžoval v lampárně na hlavním nádraží.
Co s tím? Zatím marnost nad marnost. Jedině uvést číslo bankovního účtu, aby nemohlo dojít k výmluvě, že není kam peníze poslat: 000019 -1374470247/0100.
