Nový rok stromů - Tu bišvat 5776

Judaismus zná celou řadu svátků odvozených z dávného zemědělského kalendáře a historických událostí starověkého Izraele.

Jeden z menších svátků je však mimořádný, neboť neoslavuje ani dějinnou událost, ani zázračný Hospodinův zásah, ani práci lidských rukou. Jde o oslavu přírody, oslavu soužití lidí a stromů. Tu bišvat, čili Patnáctý ševat, je zván Nový rok stromů.

Dávní proroci a vykladači Písma měli spoustu práce s tím, aby odvrátili Izraelce od pohanského kultu stromů, který byl na Předním východě velmi rozšířený. Dalo by se čekat, že ve snaze odstranit kanaánské vlivy odmítnou naši učenci i každý náznak úcty ke stromům jako určitý typ modlářství. Ale není tomu tak. V knize Berešit čteme, že náš praotec Abraham zasadil poblíž Beer-ševy tamaryšek, jindy pobýval v posvátném háji. Také jiní izraelští hrdinové soudili, trůnili, učili a bývali pohřbíváni pod významnými stromy. Bibličtí pisatelé tyto vzpomínky nevyřadili z textu, neměli potřebu je cenzurovat, nebo omlouvat. Moudře zde ponechali svědectví, že stromy nejsou majetkem pohanské svatyně a kultu, ale že mají své místo i mezi dětmi Jisraele.

Již více než 2000 let se slaví Nový rok stromů jako oslava příchodu jara a probouzení se přírody v Zaslíbené zemi. Tento svátek připomíná plodiny, které sytí člověka a které jsou také dílem jeho rukou, ovoce stromů a dary země, jejichž prvotiny byly přinášeny do chrámu, ale je také oslavou všech stromů, i těch, které rostou planě a nemají jiný úkol než oslavovat Hospodina a být domovem a pokrmem pro ptactvo a zdrojem stínu pro všechny tvory.

Ve svátku Tu bišvat překračuje judaismus rámec kultury, civilizace, náboženství a lidské komunity a připomíná důležitost a krásu mimolidského stvoření. Stromy jsou vzpomínkou na rajskou zahradu, kde podle mystika Moše ben Nachmana byly pěstovány samotným Stvořitelem jako jeho vlastní majetek. Hospodin nenechal Adama, aby je ošetřoval, ale sám je sázel, pečoval o ně a dal jim výsadu rozrůstat se a navěky nést plody: „Jejich kořen neodumře v zemi, jejich kmen nezahyne v nečistotě. Nepotřebují nikoho, kdo by je šlechtil a prořezával . Vždyť kdyby potřebovaly péči, kdo by je štípil poté, co jim byl odňat člověk? To tedy je význam toho, že je Bůh vysadil, jsou jeho štípením, dílem jeho rukou, a tak tomu bude navěky.“

V moderní době je zájem o stromy a o přírodu vůbec zvlášť aktuální, protože naše svévolné a lhostejné zacházení se stvořením může vést k netušené zkáze světa. Kniha Berešit připomíná selhání člověka v zahradě Éden, také my stojíme před podobným nebezpečím, jako první lidé ztratili vinou své chtivosti ráj, my můžeme vinou své chtivosti a pýchy ztratit živou přírodu. Nový rok stromů, který letos připadá na 25. ledna (erev – předvečer již na 24. ledna), nám všem připomíná odpovědnost za naši planetu.

-----------

Psáno pro Židovská obec Brno

Původní článek na blogu iDNES byl vymazán hackery, proto jej nyní publikuji znovu.

---------------------------------------------