Jak už bylo řečeno, Lisabon působí trochu jako pohádková zmenšenina jiných hlavních měst světa. Také Portugalci jsou drobní lidé. Na rozdíl od českého naříkání si na to, že jsme malý národ, však zdejší lidé podobnými komplexy asi netrpí, proč také?
Nad někdejšími mořeplaveckými výkony statečných i krutých Portugalců dodnes zůstává rozum stát a celá veliká Brazílie mluví portugalsky. Když jsme letěli nad La Manche, viděla jsem kdesi v hlubině moderní trajekt, vím, že tyto trajekty jsou velké lodě, které převážejí celé autobusy, a přece se ta loď na ohromné ploše šedomodré vodní hladiny zdála jako ztracené smítko. A Portugalci vyplouvali s mnohem menšími dřevěnými loděmi na mnohem větší oceán.
Znám Italy i Řeky a domnívala jsem se, že na jihu Evropy žijí temperamentní a trochu hluční lidé, jejichž středomořská otevřenost, pohostinnost a spontaneita nás okouzluje i trochu zaráží. V Portugalsku jsme si museli stále znovu uvědomovat, že zde nejsme ve Středomoří, že zdejší lidé jsou jiní. Především jsou Portugalci mnohem uzavřenější, jsou tiší, důstojní a nesmírně trpěliví a zdvořilí. Ve frontě stojí bez mrknutí oka a tiše čekají, až na ně dojde řada, i kdyby před nimi někdo zbytečně a hloupě zdržoval. Na ulici řidiči netroubí, v metru se lidé nestrkají, nikdo nezvýší hlas, v obchodech vám nikdo zboží nevnucuje.
Portugalci jsou tmaví, mnozí vypadají jako dávní aristokraté nebo Indiáni a chovají se tak, jak se podle našich romantických představ chová indiánský náčelník. Tichá důstojnost je jim vrozená, nepromluví na vás sami od sebe, neptají se, odkud jste, jako to činí například Arabové, ale pokud se jich na něco zeptáte, jsou vlídnost a ochota sama. A kromě indiánských typů zde uvidíte skutečné Indy i Afričany, ti jsou mezi ostatními Lisabonci nejvyšší a nejurostlejší. A samozřejmě je zde velmi mnoho lidí smíšeného původu, u nichž tři kontinenty namíchaly podmanivě krásnou podobu, která vynikne zvlášť u mladých lidí. Málokde jsou lidé tak hezcí jako zde, a málokde tak o sebe dbají. Děvčata působí křehce a něžně, velmi hezky se oblékají a nikdy se nechovají vulgárně. Mladíci nosí za všech okolností bílé košile, jsou galantní a nikde nepotkáte někoho arogantního, hlučného či opilého.
Za několik dní jsme viděli jen několik výrazně chudých lidí, možná bezdomovců, z toho jeden byl opravdu zvláštní typ, starý černý muž zahalený v jakémsi dlouhém režném hábitu, snad pytli, jehož cípy tahal za sebou jako vlečku, těžko říci, zda to byl žebrák, jurodivý asketa či nějaký vyšinutý desperát. Další muž spal za bílého dne před kostelem ve starém městě. Vagónem metra několikrát prošel nevidomý pán s kasičkou a nevtíravě tichým hlasem prosil o almužnu, hodně lidí mu do krabičky dávalo peníze. Jinak jsem ale na ulicích neviděla ani žebráky, ani spící bezdomovce, ani výtržníky či opilce, neviděli jsme je ani na nádražích a v parcích. Takže pokud v Lisabonu nějací jsou (a to vůbec nelze vyloučit), jsou stejně nenápadní, tiší a zdrženliví jako ostatní Lisabonci.
Večer v Lisabonu je vůbec zvláštní, před sedmou hodinou jsou restaurace zavřené a znudění majitelé vás odkazují na později. Ani po sedmé ale nejsou hospody nijak naplněné, obsazené jsou tak dva tři stoly. Ulice jsou téměř prázdné, nebýt několika turistů (a těch zde bylo opravdu velmi málo, zato účastníky naší konference jsme opakovaně potkávali) byl by večerní Lisabon mrtvým městem. Největším překvapením byl sobotní večer, kdy jsme si chtěli dát nějakou slušnou večeři. Po osmé hodině jsme nenašli ani jednu restauraci otevřenou, obchody také byly zavřené vyjma jakési indické večerky. Výstavné a široké avenidy zely prázdnotou, na mozaikových chodnících nekorzovali žádní chodci, jak je to obvyklé ve Středomoří, jen několik aut projelo a díky zataženým žaluziím nesvítila ani okna. Po dlouhém hledání a procházení prázdnou metropolí jsme konečně našli snad jediné místo, kde bylo možné něco sníst – místní nenápadný McDonald s několika pomalými a lhostejnými slečnami za pultem a několika málo hosty.
Nemohu to soudit moc hluboce, neznám statistiky, ani policejní zprávy, ale pokud se dalo pozorovat, je Lisabon městem neobyčejně bezpečným, čistým a spořádaným. Naši rasisté neustále strašící hordami barevných přistěhovalců, kteří nemají na práci nic jiného než fetovat, převracet a zapalovat auta a znásilňovat bílé ženy, by dostali ze zdejšího poklidného soužití ras kopřivku. Nehledě na to, že bandy opilých hooligans či hajlující "Čeští lvi" by zde nejen působili jako špinaví barbaři, ale nejspíš by velmi rychle skončili v policejních celách jako jediní nepřizpůsobiví výtržníci ve městě.
———–
Foto autorka:
1. Typická ulice ve starší části Lisabonu
2. Liduprázdná ulička v historickém jádru města
3. Cukrárna s Hadem pokušitelem
4. Malebné vlající prádlo
—————————————————
