Eva Tvrdá
Vzdálená (povídka)
Za okny hučel Londýn. Auta, smog, autobusy, spousty lidí promíchaných napříč vrstvami a kontinenty. Spořádaný koktejl chutí, vůní, doteků, zvuků a barev. V Londýně bylo vždy všechno spořádané – teď i před lety.
Eva Tvrdá
Zákon tvaru krásy (povídka)
Teď. Miloval okamžik, kdy se najednou objevil. Klidně se klikatící cesta, pár stromů kolem a jinak nic než pole. A najednou zlom. Zvedneš oči a před tebou se vznáší novogotická nádhera, nečekaná, šokující, pevná.
Eva Tvrdá
Nevěrná (povídka)
Stříbrný mercedes tiše minul tabuli s nápisem Kravaře. Přijela domů. Měla za sebou dlouhou cestu z Bavorska přes Čechy a Moravu až sem, do Slezska.
Eva Tvrdá
Světlov (povídka)
Listopadová noc přicházela záhy a rychle. Odpoledne trocha světla zpod mraků honících se nad krajinou, ostrý vítr a ve větru jistota ticha. Když vycházel odpoledne z tvrze, zdálo se mu, že jen tak rychle seběhne do Rohova a záhy bude zpět. Bylo mu líto brát koně do listopadové sloty, potřeboval ho šetřit. Sám sebe šetřit nehodlal.
| předchozí | 1 2 3 | další |
