Našel se tam, kde se ztratil, tedy v marasmu bulváru, jehož konzumenti hlasují v jakési pseudosoutěži, ve které se ze setrvačnosti umísťují naše “popzombie“ a nově pak ti, kterým se podaří se jakkoli mediálně zviditelnit.
V době svého vzniku možná tato soutěž o něčem vypovídala, možná i tehdy jen o popularitě, ale ta byla alespoň spojená s tvorbou, s prodanými deskami a koncerty. Dnes je to pouze o mediální frekventaci, kterou občas doplní nějaká „tradiční zombie“ české popmusic, a to jak živá, tak virtuálně vystupující ze záhrobí.
Tomu odpovídala celá estráda upadajícího hudebního žánru, která měla z mého pohledu jen několik světlých, respektive zajímavých okamžiků. Profesionální a občas i vtipní byli oba konferenciéři, obroditel této soutěže si totiž zaplatil špičku v tomto oboru a Sokol s Hámou nezklamali. Oživení v ubíjející nudě dvouapůlhodinového přenosu přinesl pak už jen raper Řezník, který po vzoru Landy s notnou dávkou kontroverze řekl coby vítěz své kategorie otevřeně to, co si o soutěži myslí.
Korunu celé této blamáži pak nasadil „filantrop“ Janeček, který na závěr pronesl slova o nesvobodě vztažená patrně k proticovidovým opatřením a zapřísahal přítomné i televizní diváky, aby všichni chránili před restrikcemi a patrně i očkováním naše děti, nicméně se vyjádřil natolik nekonkrétně, že vlastně není vůbec jasné, co chtěl národu sdělit.
Celý dojem z tohoto pořadu, který vlastně nebyl ničím jiným než zábavným pořadem, jsem měl asi jako po shlédnutí jakési soutěžní reality show, do které je soutěžní prvek zakomponován, aby byla divácky „výživnější“. Český slavík 21 byl o tom, jak se bulvárem medializované „celebrity“ umisťují v anketě, čím se znovu dostávají do středu zájmu příslušných médií a tím se kruh jakési pseudonormalizační komerce uzavírá.
Našlo by se asi několik čestných výjimek, které do tohoto schématu úplně nezapadají a je jen na nich, jestli je jejich účast i úspěch semelou nebo se jim podaří zachovat si to, co je podstatou každého skutečného kumštu a to nezávislost, nezprofanovanost a uměleckou svobodu, tedy přesně to, co je opakem atributů Českého slavíka.
