Nicméně ani vědomí této léty prověřené skutečnosti mě nepřiměje k tomu, abych slavil MDŽ, tedy svátek vzniklý u příležitosti výročí stávky newyorských švadlen, který prosadila ženská konference Druhé internacionály.
Rozumím tomu, že muži nenosí tento den ženám květiny kvůli newyorským švadlenám či s ohledem na Druhou internacionálu, o které chválabohu už jen málokdo něco ví. Pokud ovšem muži tento den nenosí ženám květiny z výše uvedeného důvodu, tak moc nechápu, proč jim je nedonesou 7. nebo 9. března nebo kdykoli jindy. A pokud jako já nosí ženám květiny vcelku pravidelně, proč by měli brát ohled na nějaký zkompromitovaný komunistický svátek. Být ženou, uráželo by mě, dostat květiny jen na MDŽ nebo na Valentýna, když se to jaksi sluší, nebo snad dokonce musí.
Dobře si pamatuji oslavy MDŽ v dobách budování socialismu. Ve škole na hodinách výtvarné výchovy jsme vyráběli maminkám rafinovaná přáníčka, což jsem vždycky tak zmastil, že mi bylo doma vlídně doporučeno, abych raději někde narval kytky druhou květnovou neděli na den matek. Když jsem pak po letech studijních útrap nastoupil do pracovního procesu, dostaly oslavy MDŽ úplně jiný náboj.
Před revolucí jsem pracoval pouze v cukrovaru a vzpomínám si, že jsem byl jeden rok ředitelem pověřen, abych tuto oslavu na pracovišti zorganizoval. Byla to opravdu vydařená taškařice, kdyby to tehdy někdo natáčel, mohl ten večírek konaný na rafinerii směle konkurovat Formanově Hoří, má panenko, ovšem přístupné by to bylo až od 18 let, a to bůhví jestli.
Po roce 1989 se od oficiálního slavení Mezinárodního dne žen asi upustilo, ale poslední dobou si všímám, že květinářství jsou tento den opět obložena květinami a zavítají tam dnes patrně i ti, kteří tam za celý rok ani nepáchnou. Inu, asi se opět ty mezinárodní dny dostávají do módy. Kolegyně mi tuhle připomněla, že je právě Mezinárodní den deštníků, což mě ovšem, kverulanta jednoho, stejně nepřimělo si poprvé v životě deštník zakoupit nebo ho snad dokonce nosit, což považuji u muže za vyslovenou zženštilost.
Na oplátku jsem jí posléze připomněl, že je Mezinárodní den ženského orgasmu, což mi nevěřila, ale po prolistování příslušného kalendáře mi musela dát za pravdu. Když se mě pak ale zeptala, jakým způsobem to budeme na pracovišti slavit, raději jsem odvedl řeč někam jinam. Některé svátky mohou být evidentně docela nebezpečné. To se ovšem MDŽ asi netýká, tento svátek je dle mého soudu pouze zbytečný.
