Takové obyčejné sobotní ráno ve Vršovicích

„Jistá teorie tvrdí, že tento vesmír, svět a lidská existence jsou zcela nepoznatelné a ono poznání by mělo za následek náhlý konec vesmíru, světa i nás. Vystřídala by ho pak nová, daleko fantastičtější a nepoznatelnější realita."

Jiná teorie říká, že se to již stalo

***

7:00 psí hřiště. Jestli víte, jak vypadá takový ten stroj, co tenistům při tréninku střílí na jejich stranu kurtu tenisáky, tak nějak podobně si připadám. Odborníci tvrdí, že mladá fenka hovawarta by měla denně naběhat cca 10 kilometrů. Jsou lidé, co to za hodinu v pohodě uběhnou a jejich pes má tak vystaráno, ale to už já bohužel nejsem, takže stojím a za balónkem běhá jen Cassi. Baví ji to jen asi půl hodiny, pak si lehne do trávy a začne gumový míček žvejkat.

Právě v této fázi přišel dnes na psí hřiště mladý muž. Nebylo by na něm nic zvláštního, byl normálně oblečen a docela normálně se i choval, ale neměl psa. Řekl jsem si, že tady třeba bude cvičit, i když v obleku a v polobotkách…?

„Dobrý den, jak se máte?“

(Ajajaj, už je to tady, kdyby byl v celejch Vršovicích jedinej magor, tak přijde za mnou…)

„Děkuji, mám se výborně. Jak vy?“

„Skvěle!“

(To jsem asi nechtěl slyšet)

„Často přemýšlím, proč lidi ráno vstávají“

(????)

„Proč jste dneska vstal vy?“

„To víte, pes potřebuje ven, a mně to taky prospívá. A někdy chodím i ráno do práce…“

„Tak z lásky k pejskovi…“

(No, z tebou se asi, hochu, do filozofování o tom, jak se potkává láska s povinností, pouštět nebudu…)

„Je to tak.“

„Nemyslíte, že je na světě moc málo lásky?

(Máš recht, ale co mi s tím tady v sedm ráno ve Vršovicích…ne, ne, ne, my dva s tím tady nic dělat nebudeme…)

„Je to tak, málo…“

„To je dobře, že už je jaro“

(To není příliš objevné zjištění, ale směřujeme debatu správným směrem)

„Cassi, pán má radost, že je jaro, na tom není nic špatného, to není nic proti mně ani tobě. - Nebojte, ona není zlá, ale jenom si vás nějak nedovede zařadit, tak na vás zaštěká a podle toho, co uděláte vy, si v tom udělá jasno ona…“

„Haf, haf, haf“

„No a je to, už je v pohodě…“

„Tak já vám přeji krásný den a slunce v duši…“

(Asi reinkarnovaný Zákopčánik)

„Mějte se hezky, na shledanou.“

„Uff!“

Po chvíli: „To byl, Cassi, Pánbůh, který občas takhle inkognito chodí mezi lidmi, akorát si dneska zapomněl nalepit fousy, anebo je nenosí schválně, aby nikdo nepoznal, že je to Pánbůh…“

„Tak pojď“, vezmeme to ještě kolem Slávie.

7:30 křižovatka u Edenu. Strašná rána. Ze starého autojeřábu spadl za jízdy obrovský kus železa přímo pod osobní auto, které jelo těsně za ním. Řidič toho vozu musel mít minimálně „školu smyku“ protože se bravurně přilétnuvšímu kovu vyhnul. Měl ale i kliku a my jsme s Cassi ze vzdálenosti dvaceti metrů jasně viděli eskadru stíhacích strážných andělů, která tudy prosvištěla a zmizela někde nad Bohdalcem.  Z auta vystoupil muž středního věku, lehce se chvěl a nebyl tedy ani s to vynadat těm dvěma výtečníkům, kteří se pokoušeli vrátit onen kus železa, který bůh ví k čemu vozí, na své místo. Nakonec ho tam s vypětím všech sil dali, ale vypadalo to, že jim musí za chvíli zase někde spadnout. Načež beze slova odjeli.

„Tak jdeme, Cassi, domů…“

„Dobré ráno, to je ale krásný den, že ano…“

Starší velmi nekonformně oděná dáma přestala na parkovišti před Slávií provozovat jakýsi obřad vítání Slunce a jala se zjistit, co my na to, že je po ránu tak pěkně…

„Dobré ráno, je moc hezky…“

(Jestli hledáte takového mladého muže v obleku a polobotkách, co vypadá jako Pánbůh bez fousů, tak ten šel na opačnou stranu)

 „Na světě je málo lásky...

(…myslím, směrem na Strašnice...)

Už jsem neodpověděl, neboť paní evidentně po mé odpovědi netoužila, otočila se a pokračovala v rituálu a vůbec ji nevadilo, že tak činí v dráze vozů jejíž majitelé si tudy přijíždějí k okénku McDonald's pro zdravou snídani.

Už jsme byli skoro doma, když se ozval náš známý strakapoud, který za tu dobu, co se známe, ještě nepochopil, že pod zateplením zdejších činžáků toho moc ke snídani nebude. Ovšem, kdo v této části Strašnic dosud nebyl vzhůru, tak ten procitl neobyčejně rychle, protože náš milý strakapoud vydával při svém horečném úsilí zvuk, jako by kloval do tisíciwattové bedny a vžil se do role předskokana (spíše předšplhavce) Rolling Stones.

Jeden by řekl: takové obyčejné sobotní ráno ve Vršovicích…

***

Poznámka: V perexu je použit citát Douglase Adamse ze Stopařova průvodce po galaxii.