Sonet pro oblaka

Říká se, že nejlépe se píše na zakázku. Něco na tom bude. Tak tedy jsem "na zakázku" seděl na stráni a koukal na tu protější. A toto je výsledek:

Sonet pro oblaka

Na protější stráni na chvíli spočinou
oblaka věštící studenou frontu,
jen ostrovy mraků ochrání jedinou 
tenounkou čáru bledého horizontu.
Plíží se ke mně členitou krajinou,
obrazy zbavené všech ostrých kontur, 
bukovým svahem i písečnou rovinou,
až po hradbu lesa a skalní portu.
Za chvíli s nimi už začnu stoupati 
a šedé skvrny se v nebeské úvrati
setkají s paprsky sluneční záře.
Vše co se pod nimi ve stínu neztratí,
bude se ve větru nedbale houpati,
podobno přízraku v mlhavé páře.