Smrad z Hradu

Říká se: smradu jako v hradu. To už ale dávno není pravda. Alespoň ten pražský je navoněný rozkvétajícími stromy a keři v sadech. Bohužel se do této vůně v přeneseném smyslu mísí odér z úst některých hradních zaměstnanců. 

Říkám-li zaměstnanců, mám na mysli přesně to, co si pod tímto názvem představíme. A jelikož Pražský hrad není soukromá firma (přestože to tak občas vypadá), tak je řeč o státních zaměstnancích. Státní zaměstnanec je někdo, u koho se předpokládá loajalita k zaměstnavateli, tedy ke státu, a jelikož je za zahraniční politiku našeho státu je zodpovědná vláda, sluší se aby státní zaměstnanci, je-li jejich hlas slyšitelný, tuto skutečnost respektovali, a vyjadřovali se loajálně. Mají-li odlišné názory, mají si je nechat pro sebe. Výjimkou je hradní mluvčí. Tiskový mluvčí prezidenta zveřejňuje názory a stanoviska prezidenta. Jeho soukromé politické názory nejenže nikoho nezajímají, ale nemají vůbec zaznít, protože nelze odlišit, za koho takový člověk mluví, jestli za sebe, nebo za hlavu státu.

Pokud zde nějaký bloger či diskutér zpochybní nebo dokonce odsoudí třeba aktuální spojenecký zásah v Sýrii, je to zcela legitimní. Sám s tím nejsem zcela ztotožněn, a přijde mi zcela na místě se ptát, čemu takové akce pomohou? Jestli intervence tu z Ruska, tu z Ameriky vedou k nějakému smysluplnému řešení.  Situace v Sýrii je  zapeklitá(a to už hodně dlouho), a je, myslím, velmi nesnadné ji hodnotit, a ještě nesnadnější hledat nějaká řešení. Názor na to může mít každý, a jeho kvalita je většinou daná erudicí a znalostí problematiky. Faktem je, že i erudovaní lidé zastávají zcela protichůdná stanoviska, což potvrzuje to, že stav na Blízkém východě je zmatek nad zmatek.

To, jak situaci komentoval Jiří Ovčáček je však skandální. V civilizovaném státě by měl takový člověk zítra ráno stát na pracovním úřadě, co by nezaměstnaný, a to právě proto, že není nezávislým publicistou, ani blogerem, ale mluvčím prezidenta republiky. Byl by zcela nevinný jen tehdy, kdyby tlumočil názory prezidenta, pak by se zodpovídal jen svému svědomí, komu že to dělá mluvčího. Aktuální situace vypadá ale spíše tak, že pan Ovčáček si pouští hubu na špacír v duchu prezidentových stanovisek, ale prezident dělá, že on nic, a Ovčáček se tváří jakoby to bylo  hradní stanovisko. A mnohému konzumentovi těchto poznámek je z toho poněkud šoufl.

Je naprosto nemístné, aby mluvčí prezidenta soukromě komentoval vojenské akce našich spojenců, ale je naprosto hanebné, když tento nedouk, který si získal Zemanovy (před tím Paroubkovy) sympatie obskurní žurnalistikou v Haló novinách, si dovolí kázat lidem z humanitárních organizací, které mimo jiné působí i v Sýrii. Je směšné, že tenhle tlučhuba se otírá o lidi, díky kterým miliony lidí v různých válkou postižených oblastech světa přežívají. Jeho výroky jsou plivancem do obličeje těch, kteří si zasluhují za svoji obětavost a statečnost všeobecný respekt, a je úplně jedno, jestli s nimi názorově souhlasíme nebo nikoli.  Pomoc hladovým, nemocným a ohroženým lidem nemá žádný ideologický ani náboženský rozměr.

Jestli prezident republiky nechce, aby výroky jeho mluvčího byly jeho vizitkou, musí něco udělat. Pokud se tak nestane, nedá se to vykládat jinak, než že s tím souhlasí, a pak je tedy na místě se ptát, koho že to na Pražském hradě máme, a kam až může klesnout instituce, která by se měla svou důstojností těšit všeobecné úctě.