Žasnu, že skoro každý den je dnem něčeho: ženského orgasmu, žonglování, světovým dnem bahňáků a podobně. Ale že má dnes svátek první historicky doložený moravský panovník, na to byste, dacani, asi úplně zapomněli.
Těch dnů něčeho je opravdu hodně, posuďte sami (třeba zde). Vztahovat svátek z kalendáře ke jménu historické postavy je sice poměrně násilné, ale jak jinak si toho Mojmíra připomenout. Uvedl jsem to, co se obecně deklaruje, tedy že Mojmír I. byl prvním historicky doloženým panovníkem, respektive velmožem, který sjednotil moravské kmeny a připojil k území, kterému jsme od té doby navykli říkat Velkomoravská říše, Nitranské knížectví. Toto území bylo patrně pod nadvládou Franské říše, ale nástupce slavného císaře Karla Velikého Ludvík zvaný Zbožný tuto nadvládu patrně nijak výrazně neuplatňoval, dbal spíše na christianizaci ve střední Evropě žijících “barbarských“ kmenů. Záznamy franských kronikářů (např. tzv. Bavorský geograf) jsou také jediným trochu relevantním zdrojem informací o dění na Moravě, a to jak v souvislosti s pokřtěním Mojmíra, tak posléze s vpádem Ludvíka II. Němce (syna Ludvíka Zbožného a vládce Východofranské říše) na Moravu (846). V bitvě Moravanů s Franky také Mojmír I. údajně padl a Ludvík na jeho místo dosadil jeho synovce Rostislava. To byl ten, co pak pozval Cyrila a Metoděje.
Dalších důvěryhodných informací je poměrně málo, ale ze stejné doby jsou z území Čech známy pouze mýty v podobě všech těch Přemyslů, Nezamyslů a Křesomyslů. Nicméně ve stejné době, ve které prokazatelně panovali na Moravě Mojmír a Rostislav, měl být „českým vládcem“ Hostivít, údajný otec prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje I., o kterém se v zásadě ví pouze to, že byl (ten Bořivoj, ne Hostivít). V této souvislosti je asi užitečné zmínit, do jaké míry ovlivnilo obecnou povědomost o těchto dobách důvěřování vesměs fantazírujícím autorům Kosmovy a Dalimilovy kroniky, ke kterým poněkud nekriticky přistoupili naši dějepisci a spisovatelé počínaje Václavem Hájkem z Libočan konče Františkem Palackým a Aloisem Jiráskem. Reálně zde sice zcela jistě státní útvary vznikaly, ale nelze si je představovat tak, jak jsou líčeny ve Starých pověstech českých.
Vraťme se ale k tomu Mojmírovi. Někteří historici odvozují jeho původ od Sámova syna Moravoda, jehož existence je poněkud nejistá, který se po rozpadu Sámovy říše, která reálně nebyla říší, ale spíše jen kmenovým svazem, usadil kdesi na Moravě. Jiní historici zastávají názor, že Mojmír byl potomek perských bojovníků. Tuto teorii podporuje podobnost perských a velkomoravských šperků a oděvů. Frankové také v 9. století nazývali Moravany jako „Margi“, což bylo označení pro obyvatele Střední Asie. Možné je asi ledacos, protože se nacházíme v době po „velkém stěhování národů“, které značně etnicky i kulturně promíchalo evropské obyvatelstvo a dalo podnět ke vzniku různých státních útvarů. Jak už bylo uvedeno, Mojmír I. si podřídil či znovupodřídil Nitranské knížectví, jemuž vládl také první historicky doložený panovník tohoto „státního útvaru“ populární kníže Pribina. Ten se stal po pozbytí nezávislosti „Nitry“ panovníkem Blatenského knížectví, které se rozkládalo na území dnešního Maďarska, a které mu dědičně dal v léno již zmíněný Ludvík II. Němec.
Na každý pád je jméno Mojmír spojeno s prvním reálně pojmenovaným Moravanem, což je samo o sobě významné pro národní identitu, sebeurčení, a hlavně sebevědomí Moravanů. Záměrně to poněkud ironizuji, protože výše zmíněné je spíše argumentem proto, abychom náš původ a s tím související počátky našich dějin nebrali až tak vážně. Řekl bych, že národní hrdost by se měla odvíjet spíše od našich skutků a od skutků našich současníků, než od téměř mytických panovníků a od jakési „zašlé slávy našich dějin“. Tato dávná historie mi přijde spíše jako zdroj zábavy, než jako historického poučení a jakéhokoli vztahu s dneškem. Mojmír má dneska svátek, a jelikož žádného jiného Mojmíra neznám, připíjím tomu moravskému, a to mokem bezezbytku moravským.
