Dosud mi nikdy nebylo líto, že nejsem nízkopříjmová žena před menopauzou, ale to se změní, stejně jako jsem přestal být před časem rád, že nejsem důchodce. Muž středního věku je diskriminován. Chci slevu na nákup destilátů!
Co by ti to, vládo, udělalo, kdyby si mi každý měsíc (pochopitelně lunární) poslala poukázku na lahvičku karibského rumu, a nemusel by být ani dvacetiletý, nejsem až tak vybíravý. Takové opatření by rozhodně nebylo kontraproduktivní, protože by to stimulovalo příslušníky mé sociální skupiny, na kterých, co si budeme povídat, stojí naše hospodářství, a ještě by se tím podpořili dovozci a prodejci lihovin, čímž by se opět trochu více roztočila kola ekonomiky.
Já to tedy té vládě a jejímu náčelníkovi vůbec nezávidím. Občané jsou jako ty děti. Když něco dají jedněm, hned se přihlásí další. Nejlepší je tak podarovat všechny, k čemuž se pomalu vláda dopracovala v podobě snížení daně z příjmu. Myslím si, že dalším krokem by místo selektivních příspěvků, slev, úlev, dotací a darů mohl být paušální bonus za to, že jsme. Každý občan České republiky, starý i mladý, chudý i bohatý, muž, žena a všichni mezi a okolo by měli pravidelně od státu něco dostávat.
Ledaskde ve světě to už někoho napadlo a někde o tom prý docela vážně uvažují. Nemyslím teď Katar nebo Kuvajt, kde k blahobytu postačí být právoplatným občanem, ale třeba skandinávské státy. Podstata by byla taková, že by každý dostával jakýsi důchod v podobě nějaké minimální mzdy už od nabytí plnoletosti (nebo od narození?) a mohl se svobodně rozhodnout, jestli z toho vyžije nebo si někde přivydělá. Jelikož jsou lidé od přírody chamtiví, jistě by se našlo mnoho takových, co by pracovali, ale obecně se předpokládá, že by makali hlavně gastarbeiteři, kteří by pochopitelně nedostávali žádný paušál.
Ono to působí jako legrace, ale docela rád bych věděl, kolik činí celková částka, kterou náš stát a také EU selektivně poskytuje osobám a institucím, rozpočtena na jednoho obyvatele, když jenom jedna dotace (ještě k tomu podle stávajících norem neoprávněná) jedné firmě na jednu výrobní linku na hnusný toustový chleba reprezentuje deset korun na občana (včetně kojenců). Počítejte se mnou: deset linek, deset dotací a máme každý na lahvičku rumu, sice jen tuzemáčku a jen jednou do roka, ale kolik je takových Penamů a hlavně kolik chodí po české kotlince různých „darmožroutů“.
Divide et impera! Toto moudré heslo znamenající „rozděl a panuj“ by si měl ráno co ráno po probuzení a příchodu do roboty připomenout každý potentát. Panovat znamená rozdělovat, tak proč troškařit. Proč dotovat cestovné nebo „vložkovné“ nebo cokoli jiného, co někoho napadne, že by bylo dobré občanům nadělit, když se to dá pojmout mnohem velkoryseji a hlavně spravedlivě a nediskriminačně.
