Kontrolní otázka, na kterou si měl doktor Blatný připravit odpověď. Na základě čeho jiného, než je loajalita, by se někdo jako Miloš Zeman také mohl rozhodovat. Ta je totiž mnoho let mírou všech prezidentových počinů.
Ze všech personálních rozhodnutí prezidenta se v průběhu času stala fraška. Miloš Zeman po postupné ztrátě veškerého kreditu může upoutat pozornost národa už jen tím, že v rámci formálního schvalovacího procesu, který předpokládá Ústava, politikaří. Odmítá na základě svých osobních pocitů, obsesí a svých záští některé osobnosti jmenovat nebo s tím nesmyslně otálí a v jiných případech naopak jmenuje a vyznamenává naprosto nepochopitelné jedince.
Není rozhodně vhodná doba na to, aby se právě osoba ministra zdravotnictví stala prostředkem prezidentského vydírání. Před měsícem bylo schválení zemanovce Prymuly otázkou hodin, dnes je to jiné. Z hlediska odbornosti nelze tehdejší rozhodnutí zpochybnit, na základě lidských vlastností Romana Prymuly se to však brzy projevilo jako špatná volba, a to i z politického hlediska. Ministr zdravotnictví totiž nemusí být epidemiolog, ale odborník obecně znalý problematiky, schopný manager, a zvláště pak důvěryhodný člověk.
Jan Blatný se zdá být všeobecně respektovanou personou bez kontroverzní minulosti, což ho může paradoxně poněkud hendikepovat, a pokud nemá ani vazbu na prezidentovi muže, na jeho partaj, není vydíratelný, nezapletl se v politice a nikdy Zemana veřejně nepodpořil, mám trochu obavu, jak to celé dopadne. Nezbývá než doufat, že prezident sebere poslední zbytky své důstojnosti a soudnosti a nebude v této době na základě svých osobních zájmů a choutek dělat problémy.
