Tahle hláška padla při prohlídce kaple sv. Kříže na Karlštejně a byla v rámci dalšího komentáře v originále ještě šťavnatější a nekorektnější. Přivedla mě k prostudování podstaty věci i k úvaze o tom, kam kdo patří, či nepatří.
Je sice obecně známo, že tím černochem na obraze od mistra Theodorika v kapli svatého Kříže na Karlštejně, a to v sousedství obrazů českých patronů svatého Jiří a svatého Víta, je svatý Mořic, ale méně informovaného návštěvníka může mouřenín v gotické kapli překvapit, což se evidentně stalo i v tomto případě.
I jen se základními znalostmi historie křesťanství musí být každému jasné, že rozhodně ne všichni svědci byli „árijci“. Naopak je jasné, že ti první byli Semité, což obecně nejsou jen Židé, ale i většina etnik v oblasti Blízkého východu. Vezmeme-li také v potaz skutečnost, že například koptské a etiopské církve patří k těm vůbec nejstarším státem instituciovaným církvím, jsou logicky i jejich patroni poněkud mimo evropský „rasový standard“.
Samotný svatý Mořic (Mauritius, Moritz, Maurice apod.) je zajímavá persona a legenda o něm, která má minimálně reálný základ, patří k těm poutavějším příběhům svatých. Mořic byl Egypťan, velitel tzv. Thébské legie, která se v rámci římské armády účastnila v letech 286 a 287 tažení v Galii. V oblasti dnešního švýcarského St. Moritz, což v rámci názvu nebude asi náhoda, odmítli členové legie v čele s Mořicem tradičně obětovat pohanským bohům, za což byla legie z příkazu císaře Maximiána zdecimována, a jelikož byli legionáři neoblomní, byla nakonec celá legie včetně Mořice pobita, za což si ten vysloužil svatořečení a stal se z něho významný světec, a to nejen v zemi helvétského kříže.
Víme, kam až může dospět rasová hyperkorektnost. Myslím si, že není nutné mít černého Jamese Bonda (stejně jako není logické mít v kinematografii bílého Nelsona Mandelu), jinými slovy není nutné vymýšlet stupidní nesmysly. Na druhou stranu je třeba akceptovat skutečnost, že Evropa a její okolí, které ji kulturně ovlivňovalo, rozhodně nebylo ani v dávných dobách monoetnické. Pominu-li nájezdníky, tedy Mongoly, Avary či Huny, byla již od starověku minimálně mediteránní část Evropy vystavena migraci zmíněných semitských etnik, ale i třeba Maurů z oblasti Mahgrebu nebo čistě negroidními etniky ze subsaharské oblasti, jejichž příslušníci se do Evropy dostávali jako námezdní bojovníci nebo později jako otroci.
Vrátím-li se k té hlášce, která padla z úst člověka, který si neuměl představit, že by křesťanský světec mohl být černoch, a že mistru Theodorikovi nic nebránilo ho zpodobnit vedle národních světců a na přání zbožného zadavatele díla, je patrné, že rasové předsudky vždy souvisely nebo byly přímo vyvolávány s nějakou další skutečností a často za tím stály zištné důvody. Křesťanství mohlo mít z logiky věci obecně zcela bezproblémový přístup k židovství, přesto je tento vztah po celou historii provázen značnou nesnášenlivostí, která má ze strany majoritního náboženství často ekonomický podtext. Ani naše antipatie k Arabům potažmo k islámu není odvěká. Ovlivnila ji mimo jiné vojenská expanze Osmanské říše a v nedávné době migrace a islámský terorismus.
Nabízí se, že v této problematice je dobré rozlišovat a ne paušalizovat. Svatý Mořic nám může pomoci. Jeho příběh spadá do doby, kdy na našem území končí éra Keltů (proti kterým, coby Gallům válčí římské legie. Mocný Řím spěje do kritických dob a křesťanství naopak brzy začne dominovat. Egypt je víceméně křesťanský, a právě tam verbují Římané vojáky pro tažení proti „barbarům“ respektive jiným „pohanům“. Etnickou příslušnost evidentně nikdo neřeší a zprvu asi ani tu náboženskou. Už patrně nikdo neobjasní, kde vznikl problém (pokud vůbec vznikl), který vedl k pobití Thébské legie. Ve středověku už nebyli „mouřeníni“ ničím neobvyklým a paradoxně se těšili většímu respektu než Židé, které právě zadavatel obrazu sv. Mořice císař Karel IV. nechal z politických i finančních důvodů v Norimberku fakticky zmasakrovat a umožnil i další židovské pogromy.
Rasové předsudky a z nich i z různých lumpáren vznikající diskriminace jsou svinstvo. Stále v této oblasti panuje značná přecitlivělost, a to na obou stranách, tedy na straně reálně či domněle diskriminujících i reálně či domněle diskriminovaných. Někdy mám pocit, že na obou stranách jsou lidé, kteří stále potřebují něco řešit, někoho urážet, někomu vyčítat chování pradědečka, někomu nasazovat psí hlavu. A namísto toho, aby se jeden nechal poučit, tak vykřikuje něco o „negrech na Karlštejně“.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_Mo%C5%99ic
