Jelikož množství věštců, kteří se tváří jako ekonomičtí analytici a prognostici, začíná být už poněkud nepřehledné, je třeba si udělat v této zoologické čeledi trochu pořádek. Pojďme na to podobným způsobem jako kdysi pan Linné.
V úvodu nelze nevzpomenout dva prognostiky, kteří to přes všechny myslitelné ústavní funkce dotáhli až na prezidenty. Oba se vyklubali v socialistické líhni budoucích úspěšných politiků tedy v Prognostickém ústavu Československé akademie věd. Ze stejného hnízda Jako Klaus se Zemanem vyletěli pánové Komárek, Dyba, Ježek, Dlouhý, Ransdorf atd. Co kus (vyjma Zemana, toho po čase nevydejchali ani bolševici), to zasloužilý komunista. Co kus to pohotový revolucionář.
Je jasné, že si následníci zmíněných mužů museli povšimnout, že ekonomické věštění je výtahem do vysoké politiky a cestou k úspěchu a slávě, kterou samotná prognostika jaksi nepřináší, a to zejména proto, že drtivá většina předpovědí se vůbec nenaplní. Ekonomové by mi asi řekli, že je rozdíl mezi jen takovými od boku vypálenými truchlivými (jakými jinými) ekonomickými předpověďmi a seriózní prognostikou, ale mě tahle disciplína přijde ještě horší než meteorologie. Komplikovanou vědeckou metodou se odborníci dopracují k závěru, že buď bude pršet, nebo nebude, respektive inflace poroste, nebo bude klesat, a jak to opravdu bude, ví jen bůh.
I v meteorologii je samozřejmě lepší předpovědět déšť, tajfun, cunami apod., neboť když nic z toho nepřijde, nikdo se nezlobí, ale naopak si řekneme, že jsme byli připraveni a meteorologům nakonec i poděkujeme, že nás varovali. S ekonomy je to podobné. Nikomu nevadí, že inflace nevystoupila tak vysoko, jak předvídali, že počala dříve klesat, že jsme z nedostatku plynu a elektřiny nezmrzli, nepošli hladem díky cenově nedostupným potravinám atd. Ekonomům bychom naopak zle vyčinili, kdyby se jejich pozitivní věštby nenaplnili a nám, byť jen pocitově, bylo hůře, než jsme z předpovědi předpokládali.
Přepněte si na jakýkoli televizní kanál vysílající jakýkoli zpravodajský pořad, vždy se odkudsi náhle zjeví ekonomický analytik, který vám, respektive mně, dokonale zkazí náladu, protože s kamennou tváří nahlásí fatální zdražení hypoték, elektřiny, plynu, pomerančů, kuřecích prsou, dámských vložek a kojenecké vody a také, bůh nás netrestej, i piva. Takovýto expert bývá pěkně ostříhaný, má drahý oblek a v titulcích dole si přečtete někdy název známé banky, jindy jméno analytické společnosti, o které jste sice do té chvíle neměli nejmenší tušení, ale která skrze nezapamatovatelnou zkratku či anglický název působí více než seriózně.
V této souvislosti si pamatuji jediného ekonoma, který s trestuhodnou upřímností sděloval tragédiíchtivému národu, že to tak zlé nebude, a že nakonec to vždycky nějak dopadlo. Na to sice prognostika nepotřebujeme, ale přesto mi vždycky byl ten zrzavej kluk (dneska už pán středních let) na jednokolce docela sympatický. Je jasné, že dnes už ho v televizním ekonomickém zpravodajství neuvidíte, protože o obecně pozitivní názor a téměř filozofický nadhled nikdo nestojí. Kdybyste nevěděli, řeč je o Tomáši Sedláčkovi, a kdybyste měli chuť, přečtěte si jeho sloupky v Hospodářských novinách nebo ještě lépe nějakou jeho knihu, třeba pro začátek Ekonomii dobra a zla, seznámíte se s poněkud jiným náhledem na ekonomii. To jsem ale trochu odbočil. Sedláček je exot, toho není třeba určovat.
Abych se trochu dovzdělal v tom, co obnáší práce ekonomického (finančního) analytika, vyhledal jsem si příslušné stránky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Řeknu vám, že to stálo za to. Asi tak na pěti stranách hustého textu, grafů a statistik se o této pozici dozvíte vše. Myslím, že to k ničemu není, ale tým odborníků ministerstva se na tom jistě pěkně zapotil. Napadá mě v této souvislosti jen to, kdo by měl být za to veřejně potrestán a jak. Nechci znevažovat ekonomické vzdělání a už vůbec ne nezbytnost oné „praktické ekonomie“ týkající se obecně finančnictví, účetnictví apod., ale je to jako s tou meteorologií. Ne všechny výstupy vědeckého bádání jsou smysluplné.
V tomto článku cílím na to, jak se vás denně kolem půl osmé večer několik odborníků snaží přesvědčit, že je zle a bude ještě hůře, jak každý týden každý z armády ekonomů vypotí článek do novin, ve kterém je jen jinými slovy a náležitě rozvedeno to, co v televizním šotu či diskusi. I kdyby to byla pravda, tak si říkám, proč o tom máme být stále přesvědčováni. Každý přece sám ví či má pocit, jestli je mu dobře či špatně, přičemž subjektivní faktory bývají někdy významnější než ty objektivní. A o to jde. Ekonomičtí bubáci ovlivňují naše emoce, a ty paradoxně mají zásadní vliv na objektivní skutečnosti, ty ekonomické nevyjímaje. Nic není v ekonomice horšího než hysterie vedoucí k absurdním počinům, které ve výsledku mohou vyvolat dominový efekt vedoucí k ekonomické recesi, či přímo krizi.
Nazval jsem toto pojednání trochu nadneseně a neadekvátně klíčem. Nechci jmenovitě určovat a posléze kritizovat každého mediálně frekventovaného ekonoma. Mnozí možná pouze podléhají tlaku médií a ta zase naplňují společenskou poptávku po katastrofách. Jsou ovšem i tací, kteří se chovají tak říkajíc proaktivně. Na svém strašení si založili živnost, přičemž, jak bylo uvedeno výše, je to živnost, jež má zlaté dno. Katastrofické scénáře jsou nadmíru populární, a když nějaký ekonom má dost silný žaludek, může to dotáhnout až na ekonoma-politika. Bůh a Václav Havel nás před nimi ochraňuj!
