Básnická abeceda 8.díl: Balada společenská Angažovaná báseň nebyla mnoho let mým šálkem čaje, třeba se to opět změní, témat nějak přibývá.
Přehled zpráv
Místo čtení zpráv se jenom dívám na nadpisy,
obsah dobře znám a mám z něj těžkou hlavu,
vše co se nyní děje, to již tu bylo kdysi,
jako bych už někdy slyšel tu či onu zprávu.
Území a státy spolu marné války vedou,
o moc a čest hrají své nedohrané šachy,
jak vzteklí psi se bratři smířit nedovedou
a ti co hrát nechtěli, trpí a trnou strachy.
Bojím se čehosi v nás i toho, co spí ve mně,
a co probudí se náhle na povel jediný,
proč lidem najednou je malá velká země,
proč bůh, jenž spojoval, dnes dělí rodiny.
Z trpkých vzpomínek si vlastní hrůzy kradu
a posté marně dumám o něčím zločinu a vině,
to co jsem kdysi spatřil na ulicích Bělehradu,
to dnes a denně dozvídám se o jižní Ukrajině.
Vše co jsem nepochopil v mládí na Kavkaze
s Ázerbájdžánci i s Armény v jednom stanu,
to nejsem schopný pochopit dnes v Praze,
když zprávy čtu o válce v Sýrii a v Kurdistánu.
Svět nezešílel ani nezměnil se v jedné chvíli,
lepší nikdy nebyl, jenom se občas vlídně tváří,
po válkách prolhané heroické zpěvy zbyly
a my jsme šťastní, že nám se dobře daří.
Do knihovny sáhnu a v knize pana Hemingwaye
čtu větu Johna Donna – je to třetí strana,
že ač kdesi daleko se Divný kníže směje,
i u nás neslyšně nám zvoní jeho hrana.
