Jsme jednou z nejbezpečnějších zemí světa, nemáme nezaměstnanost, kvalitou a rozsahem veřejných služeb převyšujeme řadu bohatších států, máme kvalitní zdravotnictví i sociální systém, který nenechá nikoho zcela padnout.
Takto se nedávno premiér vyjádřil na sociálních sítích a připomněl i památná slova Václava Havla o blbé náladě. Nemám důvod ani chuť přehlížet reálné problémy a chlácholit se pocitem, že „pořád dobrý“, ale výše uvedené je prostě realitou, stejně jako je skutečností, že blbou náladu si sami vytváříme a média společně s určitou částí politiků na posilování tohoto pocitu usilovně pracují.
Osobně obecný pocit naštvanosti či blbé nálady nemám a možná paradoxně považuji starostlivost státu o občany často za přehnanou. Myslím si, že si lidé zvykli na to, že je jim stát neustále připraven pomáhat a různě sanovat problémy, které si mnohdy sami způsobili svými chybami i trestuhodnou nezodpovědností. Přehnaná mi někdy přijde i starost státu o vnitřní bezpečnost. K banálním incidentům přijíždí desítky policistů, až stovky lidí řeší důsledky fatálních chyb a nezodpovědného chování. Donedávna jsem považoval zbytečné i vysoké výdaje na zbrojení, ale válka na Ukrajině změnila mnohé.
Tato činnost pochopitelně stát enormně finančně zatěžuje a potom logicky chybí prostředky na to, co má naopak stát výlučně na starost, což jsou v prvé řadě investice. Všechny bohaté státy, které netěží jen z nerostného bohatství, přesunuly daleko větší odpovědnost na občany, kterým ovšem stát vytváří prostředí, ve kterém se mohou prosadit a tím i bohatnout. To, co se děje už mnoho let u nás je pořád spíše určitou podobou neosocialismu. Výsledkem je pak ona frustrace, která vede k obviňování establishmentu ze všeho, co nenaplňuje naše představy.
Osobně bych řekl, že naši osobní spokojenost ovlivňuje vedle materiálního zabezpečení především zdraví a sociální kontakty. Jistě ne vše můžeme ovlivnit bezezbytku, ale jsem přesvědčen, že zdravý člověk v produktivním věku, který se i díky zdravotní péči prodlužuje, má své materiální zabezpečení ve svých rukou. A jelikož i své zdraví a své vztahy můžeme zásadně ovlivňovat, je asi dobré se při pocitu naštvanosti, nespokojenosti a frustrace nejdříve zamyslet nad sebou samým, a až potom z toho vinit někoho jiného, což nás samo o sobě vůbec nemusí zbavovat jakékoli kritičnosti a obecného zájmu o věci veřejné.
