Na rozdíl od šéfredaktora MF Dnes Jaroslava Plesla jsem rád, že máme po mnoha letech důstojného prezidenta a také prezidenta, který vykonává úřad v souladu s ústavní rolí prezidenta v parlamentní demokracii.
Musím říci, že mi přijde trochu smutné, že šéfredaktor druhého největšího českého deníku (první je Blesk, což je přeci jen pořád o něco větší bulvár) nechápe ústavní roli českého prezidenta, respektive se vyjadřuje, jako by ji nechápal. Tak totiž z mého pohledu působil jeho příspěvek do diskuse o aktuálním působení Petra Pavla na CNN Prima NEWS.
Panu Pleslovi evidentně vadí, že k aktuálním politickým problémům nezaujímá prezident Pavel vyhraněná stanoviska, nebo je alespoň veřejně neprezentuje. Evidentně se mu stýská po prezidentech, kteří si v kontroverzních vyjádřeních a postojích libovali a do dnes libují, přičemž možná pozapomněl, jakou formou to zejména ten předchozí dělal a do jak zahnilých ideologických vod, absurdně zbytečných témat a hloupostí nasměroval společenskou diskusi.
Pominu-li to, jak na základě přebujelých eg předchozí dva prezidenti povýšili své názory (mnohdy prokazatelně mylné) na pravdu, tak je třeba chápat to, jaká je ústavní role českého prezidenta. Způsob výkonu funkce se pochopitelně může u jednotlivých politiků lišit, ale rozsah pravomocí a zažitých ústavních zvyklostí jasně navádí k tomu, že prezident nemá být dalším politickým hráčem prosazujícím si své názory. Prezident v parlamentní demokracii má být spíše moderátorem diskuse, má vyhrocené spory mírnit a uklidňovat. Je třeba, aby kontroverze přecházející z politiky do společnosti tišil a nikoli je vyvolával.
Na druhou stranu je nutné, aby se prezident zcela zásadně vyjadřoval ke zcela zásadním věcem, jako je například zahraničněpolitické směřování země a ukotvení v nadnárodních strukturách, jejichž jsme se stali dobrovolně členy. Vzpomeňme si, jak právě předchozí prezident v tomto ohledu fatálně selhal (a jeho předchůdce tak selhává dnes), když neustále relativizoval naše spojenectví se spojenci a lezl do řiti zjevným nepřátelům. Nechť mi pan Plesl promine, ale vyjednávání vlády s lékaři není fatální politický problém, který má nějaké jedno dobré řešení, a není tak úkolem prezidenta zaujmout vyhraněné stanovisko a snažit se problém nějak rozseknout.
Z mého pohledu se prezident, se kterým ne vždy, a ne se vším souzním, v tomto případě vyjádřil naprosto správně, když ocenil, že došlo k dohodě, a zároveň fakticky poznamenal, že toto řešení nebylo systémové, protože prostě nebylo. Moc nechápu, že někomu schází jakýsi prezident – všeználek, který fušuje tu do historie, tu do klimatologie, všem radí a k tomu má ještě chování „jájínka“, respektive řeznického psa, čímž se v případě Miloše Zemana všem slušným řeznickým psům omlouvám.
Do jisté míry chápu, že novinářům a publicistům obecně, což popravdě trochu cítím i sám u sebe, poněkud schází ono vzrůšo, které dokázali bývalí dva prezidenti vyvolat, kdykoli se jim k tomu naskytla vhodná příležitost, ale opakuji, že si nemyslím, že je úkolem prezidenta plnit stránky bulváru, uspokojovat potřebu senzacechtivých novinářů něco pořádně rozmáznout, satirikům denně servírovat náměty na nekorektní satiru, investigativcům rozebírat skandální kauzy a občanům se tím vším bavit.
Jsem docela rád za možná trochu nudného prezidenta, v jehož případě se převážně řeší, jakou si vzal kravatu, motorku a první dáma kostým. Nemám žádný problém s tím, když ho kdokoli zkritizuje, a to jak na základě svého názoru či jakékoli objektivní skutečnosti, ale přijde mi dobré, když tak každý učiní s ohledem na to, kým je a koho reprezentuje. Nedávno si vzal prezidenta na paškál ve svém satirickém pořadu (zde či zde) Jindřich Šídlo, a krom toho, že mě pobavil, dotknul se, jak u satiry má být, i bolavých míst. Stěžovat si ale na Pavlův výkon prezidentské funkce s ohledem na jeho předchůdce mi, pane Plesle, přijde jako úplné chucpe.
