Nic takového panu prezidentovi nepřeji, ale nemohu se zbavit dojmu, že od konce svého prezidentského mandátu pouze škodí. Svým fatálním průběhem nemoci by na rozdíl od scestných klimatologických blábolů zásadně přispěl k osvětě.
Pokud se téměř osmdesátiletý člověk nechrání před pro něho nebezpečnou infekcí, je to buď hlupák, nebo mu na životě nezáleží. A pokud je takový člověk veřejně činný a disponuje určitým společenským vlivem, jako že jím Václav Klaus stále disponuje, je veřejným nebezpečím, protože dává svým slaboduchým sympatizantům takový příklad, který je může stát život. Kdyby prodělal fatální průběhem nemoci, možná by toto nebezpečí brali mnozí konečně vážně.
Výše uvedené se pochopitelně netýká jen Václava Klause. Vliv mediálně viditelných lidí je velký, a pokud i různí recesisté, kterým není nic svaté, jako je třeba Petr Čtvrtníček, zcela bez obalu přiznávají, že si prožili velmi nepěkné okamžiky spojené se strachem o svůj život, možná to přesvědčí více lidí než celá mediální kampaň Ministerstva zdravotnictví. A naopak. Když nějaký „hrdina“ prodělá náhodou lehký průběh a na základě toho začne vykřikovat, že hrdost a osobní svoboda jsou pro něho více než život, tak tím může napáchat hodně škody. Na umělé plicní ventilaci je už poměrně těžké s lidmi sdílet pocit, že teď už by trochu té ztráty důstojnosti za život vyměnil.
Jak už jsem se vyjádřil, nepřeji nikomu nic zlého, ale myslím si, že lidé, jejichž skutky i slova mají váhu, by je také měli vážit. Pokud Václavu Klausovi na životě nezáleží, je to jeho věc, ale mnozí osmdesátníci, neřkuli sedmdesátníci či šedesátníci, kteří jsou v nebezpečí, tady ještě nějaký čas být chtějí. Mají-li dost rozumu, dělají vše proto, aby se jim to podařilo, nemají-li, je na nás ostatních jim to stále polopaticky vysvětlovat, a to se týká Václava Klause, mě, nebo kohokoli jiného, a to bez ohledu na to, jak to vnímáme sami u sebe.
