Ve svém novoročním poselství předseda ANO mluvil o stagnaci a chudnutí naší země. Opomněl ovšem uvést, že je to hlavně důsledek politiky, které je on typickým představitelem. Chceme-li tento trend zvrátit, nevolme populisty!
Podruhé v krátkém čase se zamýšlím nad stejným problémem. Je to patrně proto, že mě aktuální politický vývoj znepokojuje, ale může to být také, jak praví Cimrman, průvodním jevem stárnutí, které se projevuje neschopností udržet myšlenku anebo neschopností myšlenku opustit, přičemž se u mě patrně projevuje onen druhý případ.
Nechci tvrdit, že pokud je naše země v nedobré kondici, je to jen vinou Andreje Babiše. Na vině je dle mého soudu nedobrý společenský vývoj, na kterém se kromě mnoha dalších faktorů podepsali politikové, jejich partaje a z nich vzešlé vlády. Vinu nesou především vlády levicově populistické, ale také vlády pravicových stran, které trestuhodně slevily z pravicových principů ve snaze zavděčit se nevyhraněným voličům populistickými nezásadovými nesmysly.
Typickým příkladem může být tato vláda, která vznikla z účelově vytvořené protibabišovské koalice. Ta ve svých předvolebních prohlášeních naslibovala řadu nereálných a neuskutečnitelných kroků, přičemž se pravicoví politikové snížili až k rétorice svých politických konkurentů. Stalo se takto, co se stát muselo. V okamžiku, kdy tato vláda zatáhla za pomyslnou záchranou brzdu v podobě krajně nepopulárních opatření, ztratila podporu a důvěru velké části veřejnosti.
Můžeme spekulovat o tom, že pokud by se tato koalice před volbami neprezentovala líbivými sliby, nikdy by volby nevyhrála, ale já jsem osobně přesvědčen, že se populistických praktik měla zříci, a to i za cenu toho, že by byla poražena. Na druhou stranu byla nutná restriktivní opatření prosazena a myslím si, že zodpovědní lidé by je v obecné rovině měli podporovat. Záměrně píši, že “v obecné rovině“, protože je toho mnohem více, co je třeba napravit a existuje také mnoho problémů, které se vůbec řešit nedaří, a to nemluvím o vnějších okolnostech, které nejsme schopni ovlivnit, pokud nechceme ztratit vlastní tvář.
Odevšad slyším kritiku, že tato vláda neumí komunikovat, tedy smysluplně a pochopitelně prezentovat své kroky a postoje. Osobně takový pocit úplně nemám, ale chápu, že třeba „akademický styl“ premiéra může být pro řadu lidí těžko stravitelný, a to i proto, že jsme si asi zvykli na stájový projev bývalého prezidenta i premiéra. Navážu-li na to, jsem docela rád, že projev a chování nejvyšších ústavních činitelů už nepostrádá důstojnost a reprezentativnost, přičemž je jasné, že by to měla být naprostá samozřejmost. V tomto kontextu těžko vydýchávám nejen mnohdy buranskou rétoriku opozičních lídrů, ale hlavně zcela nepokrytě pronášené lži, matoucí a zkreslené informace a mnohdy paušální kritiku všeho, co řekne a udělá politický konkurent, a to bez ohledu na jakoukoli relevanci. Jsem přesvědčen, že takto se nemá chovat opozice, která má ambice v příštím volebním období vládnout.
Výše zmíněné dokumentují třeba aktuální komentáře opozičních politiků k novoročnímu projevu prezidenta republiky, který osobně považuji za mimořádně zdařilý, neboť byl vyvážený, slušný, nekonfrontační a zdravě optimistický. Kritikům prezidenta a podporovatelům předsedy ANO vřele doporučuji oba projevy porovnat, rozdíl je dle mého soudu ve všech směrech propastný. Typickým projevem opozice, je v tomto ohledu i to, že všichni komentující podsouvají prezidentovi výroky, které vůbec nevyjádřil a reagují na z kontextu vytržené části a detaily, aniž by brali v úvahu vše ostatní.
Jelikož je na základě volebních preferencí zřejmé, že podíl na moci bude chtít mít i SPD (může se stát, že ANO nebude mít jinou volbu než koalici s Okamurou nebo zavazující tichou podporu), tak je užitečné Okamurovy výroky sledovat. Z mého pohledu s nástupem SPD do vlády končí už veškerá legrace a soudní voliči by si měli dobře rozmyslet, koho že to vlastně volí. Současná vláda má ještě prostor se zlepšit a poučit z chyb, těžko ale věřit tomu, že aktuální opozice změní to, co je samou podstatou její existence.
