„Věřím, že je to mír pro naši dobu,“ prohlásil Chamberlain po návratu z Mnichova. Historie se opakuje, i dnes by někdo chtěl pro nás zabezpečit mír skrze ústupky a loajalitu k jinému Hitlerovi. Takže žádné zbraně pro Ukrajinu!
První, co jsem dnes ráno zaslechl z té „skříňky na civění“ bylo vystoupení jakési čerstvé absolventky Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, toho času expertky onoho informačního kanálu na problematiku války na Ukrajině. Slečna odsoudila dodávky zbraní na Ukrajinu a výcvik ukrajinských vojáků v České republice, a naopak nabádala k jednání s ruským režimem, které je dle jejího odborného názoru jedinou cestou k zastavení zbytečného utrpení a umírání lidí. Nakonec nezapomněla dodat, že podporuje ukrajinský lid v boji za svobodu a požaduje navrácení anektovaných území.
Na poslední chvíli mi bylo zabráněno, abych proti tomu plochému zařízení nevrhnul hrnek s kávou. Když jsem se trochu uklidnil, pokračoval jsem ve sledování. Právě se k tématu vyjadřoval jakýsi poslanec SPD, jehož jméno si nechci zapamatovat, který předchozí myšlenky korigoval v tom smyslu, že výsledkem příslušných jednání s Putinem, ke kterým nabádá pouze Emmanuel Macron, musí být určitý kompromis a bezpečnostní záruky pro Rusko. Výcvik ukrajinských vojáků na našem území, který schválila vláda i Parlament, považuje za naše zapojení do konfliktu, od kterého bychom se měli naopak distancovat. A situace s pokusem ho umlčet hrníčkem se opakovala…
Trochu přeháním, tak dramatické to nebylo. Také jsem si při té příležitosti uvědomil, že svým „militantním“ postojem bych se nutně musel dostat do konfliktu možná s více jak polovinou svých bližních, kteří by rádi slyšeli nějakého Chamberlaina přivážejícího kýžený mír, který znamená nejen konec všech neblahých ekonomických dopadů války, ale i naše bezpečnostní záruky ze strany Ruska. Jinými slovy mír a klid pro naši dobu a opětovný návrat k naší prosperitě a blahobytu. Přiznám se, že po několika neblahých zkušenostech s lidmi, jejichž názory neznám, se do podobných debat už nepouštím, protože si nechci znepřátelit ty, se kterými jsem dodnes normálně vycházel.
Nechci se ani vysmívat lidem, kteří bez nějaké hlubší úvahy spontánně touží po míru, nechtějí být v ekonomické oblasti obětmi konfliktu a mají strach z vtažení naší země do války. Tím ovšem nemyslím přímé podporovatele ruského režimu doufající v porážku Ukrajiny a obnovení sovětského impéria, jehož součástí (či sférou vlivu) bychom se pravděpodobně opět stali. Těmito lidmi hluboce pohrdám a pochopení jejich postojů je pro mě v tuto chvíli nemožné. Snad takováto deviace nepostihuje žádnou výraznou část společnosti, ale úplně přesvědčen o tom nejsem.
To, co mě ale skutečně zlobí, je právě působení na onu prvně zmíněnou skupinu lidí, tedy na ty, kteří mají strach o svou bezpečnost a bojí se dalších ekonomických dopadů, které již nyní pociťují. Nevím, kolik veřejně a mediálně působících lidí nabádá k onomu pochybnému míru z vlastního přesvědčení, a kolik si jich tím jen zajišťuje pozornost nebo přímo politické body u asi poměrně velké části voličů. Jsem možná naivní, když si myslím, že lidem je naopak nutné připomínat nebezpečí spojená se zločinnými režimy, a že dočasné osobní ekonomické nepohodlí není ničím proti tomu, co se může stát, když se paranoidním diktátorům ustupuje a obětují se jim území i s jejich obyvateli v bláhové víře, že se ti nasytí a dají pokoj.
Jsem přesvědčen, že přímé podporovatele ruského režimu a obhájce jejich agrese je třeba stavět mimo společnost, případně i mimo zákon, a ony „mírotvorce“ neustále konfrontovat s tím, jaké dopady a také jaké morálně neobhajitelné postoje jejich naivní či účelová prohlášení přináší. Připomeňme si, že v roce 1938 byli vyjednavači s Hitlerem ve svých zemích coby mírotvorci oslavováni, ale o dva roky později by takové jednání bylo vnímáno jako kolaborace a zrada. Jenomže ona to byla zrada už před těmi dvěma lety. Nechci se kvůli bandasce s plynem či ropou cítit jako zrádce napadeného národa bránícího své území a nechci ze stejného důvodu zrazovat vlastní ideály. A nepřeji nic takového ani nikomu z vás.
Poznámka: Výrok Nevilla Chamberlaina po návratu z Mnichova, jehož část obsahuje perex, zní takto:
My, německý vůdce a kancléř a britský ministerský předseda, jsme se dnes opět setkali a shodli se, že otázka anglo-německých vztahů je velmi důležitá pro obě země i pro Evropu.
Považujeme dohodu podepsanou tuto noc stejně jako anglo-německou námořní smlouvu* za symbol touhy našich národů již nikdy nejít proti sobě do války.
Usnesli jsme se, že metoda konzultací by měla být metodou přijatou pro jakékoliv další otázky, které by se mohly týkat našich dvou zemí, a jsme odhodláni pokračovat v úsilí odstranit možné zdroje neshod a přispět tak k zajištění míru v Evropě.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/spd-konference-vycvik-ukrajina-cesko-jaroslav-basta_2212031805_har
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-poslanci-schvalili-vycvik-ukrajinskych-vojaku-v-cr-40415959
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%A1_dohoda
https://cs.wikipedia.org/wiki/Neville_Chamberlain
