- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V začouzeném lokálu tiše jako pěna
hypnoticky ovlivńujem dráhu střel.
„Hele vole, ta Ruska ta je nadržená,
já bych ji tam nějak pozdržel!“
Televizi máme u nás umístěnou v rohu,
podrážkami nervózně otíráme dlažbu,
upřímně jí přejem, ať si zlomí nohu,
nebo aspoň, komsomolka, pažbu.
Pomalu se z toho stává naše mánie
„Co to má u toho voka, to je clona?“
Už nás nezajímá jak dříve Slávie,
a co horšího, už ani Barcelona.
„Pojď se podívat, tak honem, honem!“
Už Gabriela mocně finišuje do cíle,
dřív pletli jsme si ten sport s badmintonem,
teď i po nealku máme čtyři promile.
Už dojela. Rozdává úsměvy a všichni jihnou,
sledujem ty křivky, když odpočívá v dřepu,
infantilní pohledy se jen tak lehce mihnou
a sliny jak vlčákům nám tečou po výčepu.
Poslání:
Svěřil se mi známý, který je tu štamgast
a má tak v první lajně protekci,
že se kvůli tomu vykašle už na chlast,
a že po letech měl znovu erekci.
Další články autora |
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...