Představuji si žertem, jak asi vypadá onen miliontý? Je to ten, kdo čte články svého oblíbeného autora? Je to můj permanentní oponent? Komentátor všeho a všech? Občasný uvážlivý čtenář a diskutér? Nebo jen někdo náhodný? Kdo ví?
Nechci vůbec přeceňovat překročení této mety, už jen proto ne, že toto číslo pokud vůbec o něčem vypovídá, tak pouze o tom, kolik článků jsem zde uveřejnil a kolik lidí na ně kliklo. Nevyjadřuje kolik lidí je četlo, kolik dočetlo, kolik zaujalo, kolik potěšilo, kolik se s nimi ztotožnilo, kolik z nich to rozčílilo nebo vyprovokovalo.
Nepřijde mi to ani příliš podstatné, pominu-li tu část mé tvorby v podobě poezie a prózy, jejímž účelem kromě mé vlastní zábavy bylo a je pobavení a potěšení čtenářů. V jistém smyslu jsou mou zábavou i články se společenskou tématikou, ale častěji mají spíše podobu nutnosti podrbat si jakýsi „kousanec“ na zádech. Jinými slovy jsou tyto články mým prostředkem společenské angažovanosti. Vyjadřuji své názory na to, co se děje kolem mě, o čem přemýšlím, a co mě nenechává klidným a lhostejným.
Nerad bych při této příležitosti sklouzl do nějaké sentimentality a už vůbec nechci někomu pochlebovat, ale na rozdíl od jiných, v tomto smyslu kritických autorů považuji za slušné poděkovat za možnost se zde prezentovat. Bez ohledu na to, kdo je faktickým vlastníkem média, na jehož jednom chapadélku publikuji, jsem se za celou dobu svého působení zde nesetkal s nějakými projevy cenzury nebo šikany. Pokud jsem byl dvakrát či třikrát “napomenut“ (článek byl přesunut do Hyde parku) bylo to asi vždy mým porušením pravidel. Naopak i moje velmi kritické články směrem k onomu „vlastníkovi“ a establishmentu obecně, se často ocitly na hlavní straně iDnes.
Mohl bych si na tomto místě postěžovat na diskutéry, kteří se prezentují pod mými blogy, ale jelikož mě nic a nikdo nenutí mít diskusi otevřenou, diskusní příspěvky číst a reagovat na ně, není vlastně na co si stěžovat. V jistém smyslu se dají hloupé, nenávistné i sprosté komentáře využít jako prostředek určité společenské sondy. Dávají tím jistý smysl mému vyjadřování se k kontroverzním tématům, protože kdyby se mnou všichni souhlasili, neměly by mnohé mé příspěvky žádný význam.
Je zvykem u příležitosti různých kulatých výročí a překročených met rekapitulovat, bilancovat a všemožně se ohlížet zpět. Je to, myslím, dobré, ale nemá se to přehánět. Proto na závěr už pouze poděkuji svým čtenářům, a to všem bez rozdílu, za to, že mé blogy čtou, a popřeji sám sobě, aby jejich řady rostly.
