Korektně o nekorektním humoru

Stalo se, že jeden aktuálně populární komik opět rozpoutal veřejnou diskusi o nekorektním humoru. Mně osobně to nevede ani tak k zamyšlení, co je korektní a nekorektní, ale jaký může být z hlediska účelu a smyslu humor jako takový

Co je a co není humorné je bezesporu otázkou individuálního vkusu. Co je a co není z hlediska korektnosti únosné, je sice také individuální, ale také to souvisí s aktuálním společenským klimatem. Humor, včetně toho nekorektního, má u nás dlouhou tradici a můžeme se pyšnit celou plejádou komiků a humoristů všeho druhu. Stejně jako v jiných oblastech umění a zábavy nás mnozí baví stále, po jiných za pár let ani pes neštěkne.

Řekl bych, že humor by neměl cíleně a samoúčelně ubližovat. Satira sice musí do jisté míry zraňovat, ale jen v tom smyslu, aby bylo takovou formou upozorněno na hloupost, zlobu a mnohé jiné negativní projevy. V prostředí nesvobody a cenzury je nekorektní humor určitým ventilem, jehož pootevření má poukázat na to, že zbožštěné není božské, lež je vždy jen lží a pokrytectví je směšné a hodné i velmi štiplavého humoru.

Dost teoretizování! Z mládí si pamatuji, jak se mezi lidmi šířil velmi nekorektní humor, který se logicky trefoval do oněch jinak nekritizovatelných a mnohdy i zbožštěných. Vedle žijících i „věčných“ představitelů hloupých ideologií a zločinných režimů se s tímto svezli i ti, kteří si to vůbec nezasloužili, třeba váleční hrdinové (myslím ty skutečné, ne vytvořené), vězni koncentračních táborů specifických etnik apod. Logika věci je jasná: Když vám někdo bude po tisící předkládat nějakého hrdinu, stane se z něho směšná figurka, a to i přesto, že tím reálným hrdinou byl.

To, co v dnešní době chápeme jako nekorektní, se obecně týká především etnika, genderu a náboženství.  Pochopitelně jsou i jiné mnohé oblasti, jako třeba politika, profese apod., ale tam se naštěstí nekorektnost až tak neřeší. Kdo má pocit, že žijeme v prostředí nesvobody a censury, nechť se podívá na to, co lze stran politiky veřejně prezentovat, aniž by s tím měl autor jakékoli problémy. Mnozí z nás jsou však velmi citliví na nekorektní humor výše zmíněných kategorií, a to na základě vlastního vztahu k příslušné cílové skupině.

Pro mě osobně je přijatelná i velmi drsná satira a humor s rasovým, homofobním i náboženským podtextem, ale musím nabýt dojmu, že je zesměšňováno to, co je směšné (byť jen pro někoho) a smyslem nekorektnosti není nenávist, zloba a snaha ublížit. Asi jediným ospravedlnitelným „zlým“ humorem je ten, který je namířen proti zločinným ideologiím, zločinným režimům a zločincům jako takovým. V těchto případech je dle mého soudu dovoleno vše, protože ani ta nejdrsnější podoba humoru nemůže překonat ony reálné zločiny.

 Kdybych to měl ještě více rozpitvat, tak bych řekl, že v rámci „rasisticky“ podbarveného humoru je možné vše, jen by nemělo docházet k hanobení rasy jako takové, což bezezbytku platí i o humoru homofobním. Na humor s náboženskou tématikou reagují mnozí velmi podrážděně. Náboženství je vděčné téma, a to z hlediska institucí, mýtů, předsudků a pokrytectví. Jediné, co by asi mělo být tabu, je privátní víra, kterou, myslím, není třeba zesměšňovat.  

Přemítám, do jaké míry by měl humorista a satirik přemýšlet o tom, jaký dopad může jeho humor mít. Viděl jsem nedávno nějaké počiny časopisu Charlie Hebdo a přiznám se, že moc nerozumím samoúčelným protiislámským provokacím, které mi nejen nepřijdou vtipné, ale dotýkají se právě osobního vnímání víry. Podobně se stavím i k oněm diskutovaným kontroverzím divadelních her Prokletí a Naše násilí a vaše násilí. Abych se vyjádřil jasně, nemyslím si, že by tyto počiny měly být zakázané, či snad trestné, ale moc nechápu jejich smysl.

Sluší se na závěr zmínit to, co aktuální společenskou diskusi iniciovalo, tedy vystoupení stand-up komika Štěpána Kozuba. Nemíním ho kritizovat, protože tento druh humoru (a nemá to nic společného s nekorektností) mi vůbec nesedí. Asi ze stejného důvodu jsem nikdy neobdivoval humor Luďka Soboty, Aloise Náhlovského či Felixe Holzmanna. Ovšem, jak už jsem uvedl, je to jen otázka vkusu. Myslím si ovšem, že Kozubova nekorektnost není založena na humorných aspektech, ale pouze na tom, že pro potěšení lidu dělá to, co se dle určitých představ v rámci pokrytecké společnosti dělat nemá.   

Jsem přesvědčen, že v okamžiku, kdy se budeme schopni oprostit od falešné korektnosti, a to vůči komukoli, přestane být tento druh humoru provokativní, a tím pádem bude už jen humorný nebo nehumorný. Každý může užívat humor dle libosti, někoho uspokojí humor situační, jiní si spojují humor se zmíněnou nekorektností, mnozí mají rádi humor vlídný a mnozí v něm potřebují tu provokaci. Na každý pád, jak už bylo řečeno, by humor neměl ponižovat a urážet ty, kteří neučinili nic, čím by si takový přístup zasloužili.