Jsme opravdu tak hloupý národ, jak by se mohlo zdát z finále prezidentské kampaně?

Možná ano.Prezidentskou kampaň spoluvytváří odborníci, kteří dobře vědí, jak působit na voliče. Z toho logicky vyplývá, že to, co nyní prezentují prezidentští kandidáti, oslovuje velkou část veřejnosti, což mi přijde docela smutné

Řekl bych, že Miloši Zemanovi se povedl husarský kousek. Podařilo se mu v očích části veřejnosti úplně změnit charakter a smysl prezidentské funkce. Místo ztělesněné důstojnosti, morálnosti, rozvahy a moudrosti jsme si zvykli čekat na to, jaký exces, zlomyslnost, či kontroverzní výrok hlava státu předvede, a nutno říci, že jsme nikdy nemuseli čekat dlouho. Vypadá to, že Zeman a jeho spolupracovníci budou škodit a vytvářet kontroverze do posledních minut mandátu. Aktuálně prezident zcela zbytečně odmítl jmenovat nového ministra životního prostředí a hrozí mu exekuce za to, že se zatím nechce omluvit za své jednoznačně lživé výroky, což mu nařídil pravomocný rozsudek soudu. Jinými slovy prezident pohrdá ústavními zvyklostmi a nerespektuje rozhodnutí soudu.

To jsem pouze nastínil to, co asi čeká část voličů od nového prezidenta. Jeden ze tří žhavých prezidentských kandidátů si patrně již zítra vyslechne rozsudek, takže se asi staneme evropským unikátem, protože se hlavou státu může stát odsouzený podvodník. V tomto ohledu máme tedy „dobře zaděláno“ na plnohodnotnou Zemanovu náhradu. Zbylí dva reální adepti již tak kontroverzní nejsou, přestože byla patrná extrémní snaha nějaké zásadní kontroverze vytvořit. Nicméně zůstává mi rozum stát nad tím, co aktuálně v kampani, tedy v televizních šotech, rozhovorech a diskusích sledujeme, tedy co nás na kandidátech zajímá a co může o jejich volbě rozhodnout.

Abych spojil, co jsem již uvedl: Připadá mi, že nás ze všeho nejméně zajímá to, co mně osobně přijde u prezidenta zásadní. Funkce prezidenta je v prvé řadě reprezentační, takže mi přijde naprosto nutné zjišťovat u kandidáta, jak je schopen svou zemi a svůj úřad reprezentovat. To znamená, jak mluví, jak formuluje myšlenky, jaké má společenské vystupování, jak je jazykově vybaven apod. Dále mi přijde zcela zásadní prezidentova zahraniční orientace, tedy jestli jsou jeho postoje konzistentní s vládou nastavenou zahraniční politikou. Důležité je, jaký má nebo může mít kandidát zahraniční kredit. V neposlední řadě bych chtěl poznávat, na základě jakých morálních a z cela obecných norem bude prezident vystupovat při uplatňování svých nemnohých, nicméně někdy poměrně důležitých pravomocí a kompetencí? Jak tedy bude nový prezident řešit politické krize, jak bude postupovat při jmenování těch, které formálně, ale i bezvýhradně jmenovat má?

Nemyslím si, že na výše uvedené má zásadní vliv to, co ten který z kandidátů udělal či neudělal před třiceti lety. Opravdu mi nepřijde důležité, jestli umí budoucí prezident upéct sekanou, naštípat dříví nebo vyprat prádlo. Moc nechápu, proč by se měl prezidentský kandidát prezentovat jako obyčejný člověk, když každý soudný člověk dobře ví, že žádný obyčejný člověk se prezidentem nestane. Proč by měl adept na prezidenta předstírat, že vlastně žádné ambice nemá, jenom prostě tak nějak vyslyšel přání lidu? To je asi pěkná blbost, že ano? Absurdní se mi zdají i otázky typu, jak byste řešil ekonomickou recesi, inflaci, nezaměstnanost apod. Pominu-li to, že většinu těchto problémů neumí vyřešit nikdo, tak prezident rozhodně není tím, kdo by se o to měl nějak pokoušet.

Role prezidenta v našem ústavním systému je specifická a již jsem dříve uvedl názor, že aktuální mediální a vlastně i veřejné pozdvižení není zcela adekvátní důležitosti této volby. Nicméně prezidentská volba byla a bude znovu obrazem toho, jací jsme. Dvojnásobné vítězství Miloše Zemana nebylo dle mého soudu dobrou vizitkou našeho národa. Teď opět stojíme před „dilematem“ jestli bude lepší odsouzený dotační podvodník, nicméně zdatný tvůrce sekané, nebo bývalý rozvědčík bravurně štípající dříví, či snad vzorná hospodyňka, která ve volných chvílích levou zadní řídila univerzitu, aniž by se trápila svojí údajnou odbornou nekompetencí a poněkud laxním přístupem k výtkám akreditační komise.

Záměrně to zlehčuji, ale naopak zcela vážně bych rád nabádal k tomu, abychom se před „osudovou“ volbou seriózně zamýšleli nad tím, co skutečně od prezidenta očekáváme, jaká je jeho skutečná role, na základě čeho ho budeme my i okolní svět posuzovat, a jak, což mi přijde docela důležité, bude ten okolní svět nahlížet skrze českého prezidenta na nás samotné. Přeji tedy všem voličům, spíše než šťastnou ruku, jasnou mysl, abychom si jako v uplynulých letech nemuseli toto naše rozhodnutí vyčítat a spekulovat, jako autor tohoto článku, o chytrosti našeho našeho národa.