Z argumentací těch, kteří mají v božích stanoviscích a záměrech zcela jasno, vyplývá, že by to tak být mělo, protože pokud byly v dobách vzniku příslušných náboženství společenské normy už jednou nastaveny, tak proč je měnit?
Bez ohledu na boží existenci, kterou nelze obhájit ani popřít, a boží zákony, vůli a přání, které nelze potvrdit ani vyvrátit, je, myslím, na počátku 21. století poněkud podivné argumentovat tím, že když bůh něco řekl, někdo to sepsal a stalo se to součástí posvátných knih, tak se o tom nediskutuje.
Tento princip jsme si zvykli spojovat s islámem, ovšem i koránské texty je možné různě vykládat, různě k nim přistupovat a vnímat historický kontext. Tím spíše by to mělo platit o Novém zákoně i Tanachu, protože v křesťanství i židovství bývá patrnější odstup ortodoxie od běžné náboženské praxe.
Bez ohledu na druh náboženského vyznání a stanoviska věřících je snad patrné, že společenské normy vytváří lidé, a ty se vyvíjí a mění tak, jak se mění a vyvíjí příslušná společnost. A jelikož se společenské poměry výrazně mění i v rámci jednoho století na jednom místě, je snad docela jasné, že stejné normy nemohou platit s odstupem tisíciletí na jiném místě.
Myslím si, že i hluboce věřící, ale jinak svéprávní lidé by tak měli historické náboženské texty vnímat jen v jejich obecné, principiální a alegorické podobě, a hlavně v kontextu doby, ve které vznikly. Zásadní normy a hodnoty jsou patrně neměnné, ale dílčí zvyklosti, názory a přístupy se zásadně mění, protože se mění doba a lidé.
Tento princip se týká patrně všech oblastí lidského života a života společnosti, ale v poslední době se často přetřásá homosexualita. Za dob apoštola Pavla, z jehož listů Korintským často čerpají odpůrci liberálního přístupu k homosexualitě, byla homosexualita nepřijatelná. O tisíc let dříve ale byla na stejném místě společenskými normami akceptována a podobně akceptována byla i pedofilie.
Normu jaké doby si vybrat? Zdravý rozum by nám měl snad napovědět, že žádnou normu žádné doby, žádného Korintu, že žijeme ve své době a se svými normami. Ty vždy nemusí všem vyhovovat a lze usilovat o jejich změnu, ale asi to lze těžko na základě norem dva tisíce let starých.
Texty Tanachu, Nového Zákona i Koránu se dají dle potřeby vykládat různě. Lze na jejich základě motivovat lidi k šíření dobra, stejně jako ospravedlňovat zločiny, což platí o každém náboženství v každé době. V náboženských textech se dobře hledá opora jak pro šíření pravdy a lásky, tak i pro xenofobii, rasismus, netoleranci i územní nároky.
Tato úvaha sice byla inspirována mediálně propíraným případem finské poslankyně Päivi Räsänenové obžalované za výroky o neslučitelnosti křesťanství s homosexualitou a také reakcemi na tuto kauzu, ale osobně se k tomuto nepotřebuji vyjádřit jinak, než že každý by měl mít právo beztrestně vyjádřit svůj názor, ale také, že takové názory jsou z jiného místa a jiné doby, než je Evropa 21. století.
https://www.krestandnes.cz/finske-politicce-hrozi-vezeni-za-citaci-biblicke-pasaze/
https://lubomirstejskal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770362
